Zaháčiti
Zaháčiti, il, en, ení; zaháknouti, knul a kl, ut, utí, zahakovati = hákem zapnouti, verhäkeln, zuhakein. — co, se. Jg. Z. loď, entern. Z. řebřík, einhaken. Z. někoho (za- vříti). U Kr. Hradce. Kšť.