Záhada
Záhada, záhadka, zahádha (Šf.), y, f. = problema, das Problem. Z. v logice hledané neznámé. Z. podmínečná, prostá. Jd. 91. Rozklad z-dy. Mark. Rozluštiti z-du. Krok. Změna záhady (irécov Cýrriótc), v log. vada důkazu, jež v neshodě usouzeného závěru s položkou leží. Jd. 91. Snadno bychom se mohli pustiti do smělých domyslův a zá- hadek. Bdl. Z-dy životné, Lebensprobleme. Dch. Z. života zvířecího; Záhady lidské, věčné; Pověstná z. organismu; z. účelo- slovná; rozřešení z-dy; z. teleologická. Mus. 1880. 194., 263., 424., 42. (Pd.). Ale jakou jsi záhadou nevyzpytatelnou, ó duše ty lid- ská! Sá. Z. životní. Stč. Z. 479. Na z-dě býti. Hdk. L. k. 82. Z. psychologická. Ddk. P. 94. Odevšad mne tísní záhada. Čch. Bs. 59. Z. zavilá, ein verwickeltes Problem. Šf. Rozpr. 45. Z-du řešiti. Ddk. II. 92. — Z. = hádanka. Na Slov. To je záhadka posjal (posud) nerozuzlená. Phld. II. 5. 145. Ty si rozlúštil záhadku, na ktorej si mnohí lámu hlavu. Zbr. Lžd. 96.