Zahájiti
Zahájiti, zahaj, zaháje (íc), zahájeti (Kšch. 5.), il, en, ení; zahajovati = zahraditi, za- brániti, einfrieden, einhägen, einzäunen, verhüten, einschränken, verbieten. Vz Há- jiti. — co: zahradu, pole, Us., louku (za- hraditi), D., soud (poněvadž se místo, kde soudy se odbývaly, zaháj lo, oddělili se soudcové od stran. Vz Pr 1869. str. 594.), CJB. 381., Faukn., Tov., Ros., Žer. Z. sněm, sjezd, hromadu, nový věk, řadu přípitků, boj, jízdu, ples a p., lépe: počíti, poněvadž se v těchto případech nic nezahrazuje. Cf. Brs. 2. vyd. 267. Z. svůj život (uhájiti, zachrá- niti). Sl. let. III. 28. — co čím jak: hrad- bou, D.; soud těmi slovy, V., soud mocí boží, mocí knížete. Vš. Sněm touto řečí zahájil. Us. Mravní požadky nauky křesťan- ské vyšší autoritou zahájeny či posvěceny jsou. MP. 3. A hrličky stenom lásky po zápoľach cukrujúce, kukulienky žartujúce, vtač zo sna hory budiacu, deň i večer ve- seliacu zaháj v radosť Pánu svojmu. Hrbň. Rkp. Sp. st. D. (Šd.). Z-il rozpravu o věci té touto úvahou, Pdl. — komu co, čeho (zapovědíti). Z. komu co. Jel. Zahaj mi toho. Svěd., Bibl. Rannie hodiny sú vždy tak krátke, bystré v letku, nemožno púť jim zahájiť. Phld. IV. 24. — co kde. Soud před někým z. Ctib. Začíná se v srdci jeho soud zahajovati. Kom. Neměv na tom dosti, ješto jsem sobě na těch Újezdech zahájil, abych píci a trávu měl. Půh. II. 435. — kdy. Řehoř zahájil synodu dle vší podobnosti v sobotu před nedělí květnou; Valná synoda zahájena jest v týden po let- nicích. Ddk. II. 254., 382. (Té.). — s infint. Hoferom zahájeno (zakázáno) krpce krájat a to preto, aby se každý silil hospodarem být. Sl. let. I. 59. Nemá vám zahájeno býti to učiniti. Sych. — Jel. — aby. Nemůžeme z., aby ptáci nad námi nelítali. Vz Brániti (ku konci).