Zahaliti
Zahaliti, il, en, ení; zahalovati = za- stříti, zakryti, zaobaliti, ver-, einhüllen, bedecken. — co, koho: tvář. D. — co, koho, se kam, čím: hlavu do pláště, pláštěm. Jg. Hněv svůj v úsměšná slova z. C. Z. se v plášť. Vidělať se tato pře takovou nejistotou a takovými spletkami býti zahalena, že . . .; Několik přítomných mužů rychle zahalilo biskupa kožešinami. Ddk. II. 269., III. 119. Z. hlavu šátkem. Us. Z. dítě do haleny. Tč. Konečně se za- halila skvostným závojem. Němc. I. 72. Lesy se často v páru zahalí. Kyt. 1876. 34. Nepravosti své v sličné a slibné roucho zahalovali. Sš. L. 160. Hrad v páru zahalen. Vrch. Oružie vsie krzny zahalichu. Rkk. 31. — co kde. Pod zástěrou náboženskou světskou porobu zahalovati. Bdl. Před kte- rou i hvězdy do mlhy lesklou zahalují tvář. Vrch. Pod záslonou tou duch sv. zahalil proroctví o konečném osudu lidu israel- ského. Sš. I. 105. — co komu jak. Krk si dobře z., den Hals gut verwahren. Dch.