Zahnati
Zahnati, zaženu, ženeš (zastr. zažíneš) atd., žeň, žena (ouc), hnal, án, ání; zahoniti, il, ěn, ění; zaháněti, ěl, ěn, ění; zahnávati, zahánívati = na místo neznámé neb vůbec někam hnáti, hin-, vertreiben; pryč odehnati, hinweg-, wegtreiben; na utíkání obrátiti, zapuditi, verjagen, vertreiben, in die Flucht schlagen ; vyhnati, odehnati, aus-, wegjagen, wegtreiben; zahubiti, vertreiben, vertilgen; vehnati, hineinjagen, hineinstossen; se na koho = opřáhnouti se, ausholen, den Arm zum Schlag erheben; se za kým = daleko se pustiti, zaběhnouti se, nachrennen, im Nach- setzen zu weit sich entfernen. Jg. — co, koho: nepřítele, neduh, hlad, sen, spaní, dlouhou chvíli, V., ženu (zapuditi), stud, Jel., tesknost, Kom., otok, kašel, Us., nemoc, žízeň. Rk. Z. ďábla. Čes. mor. ps. 9. Konec spaní za- hání sny. Us. Tč. Víno zahání zármutek a všelikou starosť. Jir. Ves. čt. 377. Padá rosa, padá za bieleho rána, plačuci pacholček ovečky zaháňa. Btt. Sp. 11. — čeho: hladu, Žízně, Krab., šp. m.: hlad, žízeň. Brt. — koho kam (zač, v co, do čeho, k čemu, nač, pod co, před co): za dům, Us.. stádo za vrch. Ros. Z. koho v peklo. Ráj. Z. ně- komu meč do hlavy. Plk. Z. nepřítele na rovinu, k lesu, do močálu. Z. večer krávy do chléva, Us. Tč., někoho do prosa (= při- nutiti, aby prosil), Us. Vk., koně do jetelíčka. Er. P. 113. Andulko huběnko, duše má, kam paks ty ovečky zahnala ? Já jsem jich za- hnala do háje, kde pěkná zelená tráva je; Zahnalo dzjevča krávy do hájka, do otavy. Sš. P. 247., 784. Vojsko bylo k Ratiboři zpět zahnáno. Zahnal Milánské nazpět do města. Ddk. II. 400., III. 235. V tom speřný jemu pod bradu zahnal Gumbrecht šíp. Hol. 97. Tehdy jich nemá v takové věci před právo zemské zaháněti. Arch. V. 451. Ale ty dě- diny odpovídajte, ješto na ně jest zahnáno. Půh. 207. Křivé přisahání do pekla zahání. Prov. Šd. Nemám činka, nemám vesla, voda mi ho preč odniesla; prišiel príval od Kriváňa, zahnal mi ho do Komárna. Sl. ps. 197. — co, koho čím: nemoc lékařstvím. Kom. Zažeň vichrů divý sněm nebeských očí po- kynem. Čch. Objaví sa mu ryba a zaháňa sa chvostem na neho. Dbš. Sl. pov. VII. 42. Temnosti smrti světlem evangelia skrze poslané apoštoly zahnal. BR. II. 1. Len raz sa činčierom do kola zaženie, už to všetko leží. Btt. Sp. 13., Lipa II. 259. Zlé se zlým zahání. Prov. Kráva ocasem mouchy zahání. Z. někoho měchýřem (i. e. snadně). Dal. 18. — koho proč: pro náboženství. Ros. — co, koho odkud: z hrachu, z lesa. Z. koho od koho. Ojíř. Pán je od sebe zažene. BR. II. 33. Tvá maměnka zahnala mě vod vokynka. Brt. P. 109. Z chytených múrov k vysokej sa bráně zaháňa; Kladu vám prosby, abyste od nich zkázu krutú zahnali. Hol. 122., 149. Že zlú radu také od sebe zahnal, svědčí sv. Matúš. Hus. I. 238. — se. Z. se na koho, Anlauf zum Schlag nehmen. Mor. Kat meč zodvihol, ale jako sa chcel zahnať (rozpřáh- nouti), priletel druhý havran. Dbš. Sl. pov. IV. 18. — se kde. Sa kraji záhonu se koně zahúnajú (zahánějí, obracejí). Na Ostrav. Tč. — se s čím. Kam se s tím člověk zahne (co si s tím počne) ? U Rychn. — se (čím) na koho = rozpřáhnouti se. Z. se na někoho rukou. Na Slov. Bern. Vůl se na mne zahnal (rohy = ohnal, rozběhl). Mor. Šd. Zahnal se na mne bičem, kyjem, kopálem, vidlama, kosou. Us. na Mor. Šd. Keď sa tretíraz mečom na teba zaženie, vtedy jej to zrka- dielce ukaž. Dbš. Sl. pov. 1. 170. Zahnal se na mne jako by mě chtěl dáti pohlavek. Ib. Šd. Silný chlap Miloslav do krutého sa zahnal Oronda. Hol. 298. — co jak. Moc mocí z. D., J. tr. V zelenej sukienke húsky zaháňala. Čjk. 45. — se za kým = daleko se pustiti. L.