Zahoditi
Zahoditi, hoď, hodě (íc), il, zen, ení (na Slov. — děn, dění); záházeti, ejí, ej, eje (íc), el, en, ení; zahazovati = zavrci, weg-, ver- werfen; vhoditi, hineinwerfen; zamésti, zan- dati, zaházeti, ver-, zuwerfen, verschütten; se = snížiti se, sich wegwerfen, erniedrigen; náhodou přijíti, von Urfgefähr kommen, sich einfinden, wohin gerathen. Jg. — abs. Ne- zahodí = rád béře. Bdl. Zahodilo (= ude- řilo) ! Na Slov. Hdž. Rkp. — co: V., klobouk (odvrci), D., jámu, díru (vyrovnati, vyplniti něčím). Ros. Nic nezahodí (všecko jí). Za- hoďte to (nedbejte toho). Us. na Mor. Brt. Z. česť svého rodu. Osv. I. 267. Tak ho z-dil jako jablko (z 1'ahka). Mt. S. I. 95. Kdo své zahazuje, cizího nezasluhuje. Prov. Tč. — co kam: hůl do rybníka, něco na smetiště. Z-dil pušku do písku, er warf die Flinte ins Korn. Dch. On moje příkazy za sebe z-dil. Mor. Tč. Mladosť moja, mladosť, tak som ťa utratil, akobych bol kameň do vody zahodil. Sl. spv. III. 85. Zahodilo ho to až na prostried jezera. Dbš. Sl. pov. VIII. 15. — co komu. Ako jim to zahodili (před- hodili), vlci sa prestali ruvať. Dbš. Sl. pov. I. 2. — kde. Před celým světem mne z-dil (pohaněl). Sá. v Osv. I. 177. — co s čím: dobré se zlým. D. — co čím: jámu kamením, hlinou. Já ten chodníček kamením zahážu. Sš. P. 361., 290. Z. někoho senem, slamou, něco dřívím. Us. — co jak. Zboží ledabylo z. Us. Dch. — se s čím, sich gemein machen. S tím troupem se nezahozuj. Us. Dch. — čeho kam. Oprskni že nás tou vodou. Ona sa hneď zvrtla a trirazy zahodila tej vody na nich. Dbš. Sl. pov. I. 85. — se = sní- žiti se. D. Zahozuje se, kdo se špatnými obcuje. Us. Zahodila se řeč, es traf sich die Rede. Us. — se kam (ke komu, do čeho jak, mezi koho) = náhodou přijíti. Vyprávěl, kterak jednoho času zahodil se k němu nějaký moudrý muž. V. Do něčího příbytku mimo naději se z. Lom. Když někdo cizí mezi ně se zahodí. Kom. Zahodil se (trefil se, přišel) mezi nás. 1534. Do vsi nějaké jsem se zahodil. Ler.