Zahojiti
Zahojiti, il, en, ení; zahojovati = za- celiti, uzdraviti, verheilen. — co: ránu. D., Háj. Němá barbier takej masti, čo zahojí moja kosti: moja milá má takú masť, čo zahojí mojú bolasť. Sl. ps. Šf. I. 46. — co komu. Není taký lékař, co ti ju zahojú. Sš. P. 538. Slniečko horúce, nepálže ma, nepál, že mi neuhorí tá moja biela tvár. Akže mi uhorí, veru ma pobolí, milý je ďaleko, kdo mi jú zahojí? Sl. spv. VI. 206. Voda rozličné ne- moci (lidem) zahojila. Dač. I. 197. — čím: mastí. — čeho: zahojte těch ran, šp. m.: co (ty rány). Brt. — se. Rána se zahojila. D. Čerstvá rána brzo se zahojí. D. Rána se zahojí, ale slovo ne. Prov. Šd. — se kde. Na živém vše se zahojí. Č. Snad bude míti takú masť, co se mi pod ní ruka zahojí. Kn. poh. 257. — se komu. Veď sa ti to zahojí, než sa oženíš. Mt. S. I. 121. —jak. A má milá má takú masť, co zahojí o jeden ráz. Brt. P. 87. — kdy. Šak se ti do rána očičko zahojí. Sš. P. 735. Rána ve třech dnech byla zahojena. Ddk. IV. 240.