ZahoukatiZahoukati; zahouknouti, knul a kl, utí;
zahučeti, el, ení, losbrüllen, dumpf erschal- len, erkrachen, hao schreien, aufheulen. —
abs. Sova zahučela, zahoukala. Us. Zahučie hrom strašný. Rkk. 54. Z-čel fagot. Vlč. Aj hodina uderila, trúby zavrešťaly, bubny zahučaly. Mt. S. I. 54. Zahučaly hory, za- hučaly lesy, kamže sa podely moje mladé časy? Sl. ps. Šf. II. 34., Sš. P. 402. Zahu- čely lesy, zadunela země. Němc. O polnoci zadunie zem, víchor zarachotí, voda zahučí a most sa trasie. Dbš. Sl. pov. I. 517. Za- hučaly lubinovské zvony ešte raz. Lipa 344. Padlo na prvší hrob, křičelo, plakalo, ma- tičku volalo: nic tam neslyšalo, enem za- hučalo. Sš. P. 160. Zahučaly gajdy a Valach preberá na nich dierky. Dbš. Sl. pov. VIII. 42. Jak na jeseň sa točá odpadlé ze stromu listí, keď prudký zahučí a konárami zatrase víchor. Hol. 60. —
kam. K sousedu zahukl slova. Kos. 01. I. 101. Vody libě
v ucho zahučí. Puchm. Vz Z.
odkud. — kde. Kde
ve vojště strašně zahučí tvé jméno. Puch. V Bystřici
na placi z-čala hudba. Na Slov. Tč.
Za našima humny aj z-čala sova. Brt. P. 53. Na prostred tábora hlasný zrázu fuják zahučal, jako keď zlý někdy rarášek od zeme se zdvíha. Hol. 108. —
jak. V úpělivý zahoukla ston. Msn. Or. 88. Zahučala hukom zlatá hora. Dbš. Sl. pov. I. 533. Sova po triraz strašně zahúkala. Sldk. 402. —
čím. Les zahučal pádem dubu. Us. —
komu. Sletěli se dva (holubi) spolu na jednu sto- dolu, tam sobě zahoukali, Mariánku vyvo- lali. Sš. P. 269. Trúbo zahuč pannám, aby svú hnaly ze dvora lichvu. Hol. 358. —
kdy. Tu práve
o polnoci zahučal tuhý vietor. Dbš. Sl. pov. I. 311. —
odkud. Zahučely vody
od hlasu jeho. L. Les jako
z útrob země zahučel. Kká. K sl. j. 178. Hrom zahučel z daleka. Vrch. Nech zahučia hory od kraja
do kraja. Ppk. I. 137. —
kudy. Slovenské pěsně svetami zahučte.
Na Slov. Tč.
— na koho v lese. Us. Tč.