Zahousti
Zahousti, hudu, houdl, en, ení, zahou- dati, zahudnouti, zahudávati = začíti housti, zu spielen anfangen, aufspielen. Vz Housti. — abs. Udri v skalu lebo v hrudu, žiadne zvuky nezahudú; kde je hlucho ako v stene, darmo čakáš po ozvene. Čjk. 21. — co komu (jak). Dočkáš se ho, veď ti ja za- hudiem. Mt. S. I. 115. Libé řeči nabudu, Pánu vděčně zahudu. Sš. Bs. 37. Písenky ji divné zahudou. Osv. V. 640. Divné jest čosi v tom ľudu! Zatancuje si, jak mu za- hudú, vykrúti sa ti i v trní. Čjk. 70. Já ti pravdu zahudu. Světz. I. 77. Z veselej smutnú zle's mi zahudlo peseň (štěstí). Hol. 389. Huďme mi dva spolem, kerý lép za- hudem. Sš. P. 790. Hned se s ďáblem za- kládal, kdoby z nich pěkněj zahudal. Sš. P. 2. Proč hruď tvá v česť jeho nezabúdá? Sš. Bs. 178 Zahudej jemně libým zpěvem. Sš. Bs. 28. — na čem. Z. komu na hou- slích. Us. Tč. — kde. Keď trúby súdu nad zemou zahudú. Hrbň. Rkp. Na husličkách si zahudiem. Sl. ps. Šf. II. 144. Hned na husličkách zahudal. Sš. P. 2. — nač. Za- húdol mu na tenkú strunu (ztrestal ho do pláče). Mt. S. I. 102. — kdy. Keď nám hudci na svatbě zahudú. Sl. ps. 330.