Zahrabati
Zahrabati, hrabám a hrabu; zahrabávati, zahrabovati = hrabáním zandati, ver-, zu-, einscharren, vergraben. — co, koho: jámu, mrtvolu, zločince za živa, Us., oheň (za- kutiti). Ros. Přátelé se rozejdou a mě tady zahrabou. Sš. P. 777. Tam mrtvoly zahra- bávali. Kld. II. 229. Z. obilí = pohrabovati. Slez. Šd. — co, koho, se kam: do jámy, Ros., do hrobu, V., se do peněz. Us. Ne- přátelé do pustin se zahrabali (skryli se). Hlas. Radšej pod černú zahrabať zem sa dáme, nežli takého přijať mali bysme si nad seba kráľa! Hol. 106. Z. se do peřin, sich einwühlen. Dch., Němc. I. 82. Had vklouzl do koše a do stlaní se zahrabal. Němc. I. 80. — co, koho kde: mrtvého v nějakém místě. V. V srdci mém jest pevně zahrabán. Dvrsk. Kosí Janko, kosí trávu na zelenej lúce, milá za ním zahrabuje drźa hrable v ruce. Sš. P. 267. Každou stopu za ní zahrabal (zapomněl na ni). Mtc. 1. 1880. Z. něco na louce. — co čím kam: hrob lopatou. Us. Z. něco hráběmi do sena. — za koho. Zahrabej drobet za mne. Us. Tč. — jak. Vzal si nehospodyni a zahrabal se na dobro. Us. Kšť. Vykopal jámu, ženu zahrabal do nej až po krk, tak že jej len hlava von trčala. Dbš. Sl. pov. II. 63. — co s čím: srdce i s penězi z. Štelc.