Zahraditi
Zahraditi, hraď, dě (íc), il, zen, ení (v obec. mluvě: -žen, ení; na S'ov. -děn, ění); zahrázeti (zahrážeti), el, en, ení; za- hrazovati (zahražovati) = zandati, zavříti, zadělati, zastříti, zacpati, obehnati, ver-, zumachen, verschlagen, verstopfen, sperren, schützen, einschränken, einzäunen, verdäm- men, verfrieden. Jg. — co: vodu (zastaviti), řeku, D., přístup k někomu, Jel., studnici, Bj., zvěř, Sl. les., díru, Ros., Kat. 2903., oboru. Dch. Neb tak sú zahradili to mi- strství, že nelze k němu přijíti. Hus I. 454. Zahraditi sud. Pdl. — co čím: zahradu plo- tem, D., sklenici čepem, Gern., díru věch- tem, Mus., se valy, Kom., vodu prknem. Červeným šátečkem okýnko zahradím. Er. P. 110. Z. ohlubni studnice velikým kame- nem; Z-dil jest cesty mé kamením čtvero- úhlým. BO. Rukú ústa jí z-dil. BN. Rukami oči si z-dil; Kloboukem si tvář z-dil. Ler. Z-dil mu ústa dary. Us. Z. něco násypem. Lpř. Slov. I. 85. Z-dil sem mu okna dubi- čím. NB. Tč. 78. Tím nic nezahradím (ne- pomohu); Ovocem člověk mnoho zahradí (si pomůže). Na Mor. Vck. — co komu: okno, Pr. měst., cestu. Jel. Z. a zacpati si uši. V., Arch. rk. Z-díme si zahrádku. Dbš. Obyč. 154. Aby háj městský, jejž sobě oso- bili a z-li, bez prodlévání zase rozhradili. Pam. Val. Meziř. 104. Dobře jsa živ, ne- chtěj mi dbáti na pomluvy lidské; zahradit ústa lidem aby mohl, na to mysliti darmo. Kom. Kat. pouč. — co, se kde. Z. se v lese. Us. Že na vodách zahrazují vrata. Pal. Děj. V. 2. 32. — co s čím = pomoci, uhraditi, spraviti něco k svému prospěchu, nützen, helfen, ersetzen. Na Mor. Nevím, co by s tím mohl zahraditi. -Vck. Co s tím z-díš? Šd.