1. Zahradník
1. Zahradník, a, m., der Gärtner. V. Z. pro zelné věci: zelník, petrželník, zelenář; z. na ?vocné stromy: štěpař. Us. Z. jako zelinář (zelník) motykou (nosatcem), lopatou a rýčem kopá a po hřádkách (záhonech) před tím krací od trávy vyčištěných semena rozsejpá. Kom. Z. krajin, der Landschafts- gärtner Dch. Je-li už máj z-kem, není stodol milovníkem. Pran. Tč. Kozla zahrad- níkem učiniti. V. Bude z Něho hospodář, co z kozla zahradník. Prov. — Vz Nástroje (zahradnické a pro vinaře), Tk. II. 371., 380., Sdl. I. 240., Er. P. 405. — Z. = podsedek. Gl. 377. — Z. = hospodář, který má větší jmění než chalupník a menší než sedlák. U Rychn. Črk.