Zahrčeti
Zahrčeti, čí, hrč, hrče (íc), el, ení; za- hrkati; zahrknouti, kl, utí = začíti hrćeti. anfangen zu rasseln), zu schnurren, zu rieseln. — abs. Hodiny zahrkly, einen Schnarrer machen. Dch. Cosi tam zahrklo. Us. Tč Vyletěla holuběnka od súsedů ze dvorenka; jak letěla, zahrkala, na druženky zavolala Sš. P. 442. — kde: Vůz na ulici, v prů- jezdě zahrčel. Zahrklo ve mně jako ve starých hodinách. Us. Šd. Voda mezi kamením za- hrčela. Us. Tč Zahrčel vůz před domem, na silnici. Us. Šd. — komu. Tak mně duša zahrčala (říkají, když někdo někoho z ne- nadání do zad udeří) U Vsetína. Vck. — (co) čím. Zahrkati hrkačem, schnarren. Šd. Zahrkati polívku smetanou a vejci, einrühren (zakloktati, zakverlovati). Mor. Brt. Vz Za- hrkotati.