Záhuba
Záhuba, y, f. = zahubení, zkáza, das Verderben, Ausrotten, Verderbniss, die Ver- achtung, Ausrottung. Na z-bu přijíti, na- běhnouti, přivésti, válku vésti; z-bu nésti, přinésti ; své z-by příčinou býti. V. V z-bu vrci Rkk. Na něčí z-bu do země vtrhnouti. Háj. Rádce jeho byli na jeho záhubu. BO. V z-bě uváznouti. Od z-by se zachovati. Ps. ms. Bezedná z.. Ráj, věčná z. Sych. Na zemskú z-bu. Půh. II. 237. To bude má z. Ros. O desku, o vlas, o palec toliko od z-by býti. Jg. Drozd sobě sám že záhubu kaká, praví se. Kom. Nyní kolik hrdla ná- strah (lahůdek), tolik záhub. Kom. Vidúc a znamenajíc záhuby a škody, kteréž se dějí od některých v této zemi. Tov. 5. Vel- kých vecí len svorné dojdú sily, nesvornosť záhubu nese. Syt. Táb. 199. Máme-li na- schvál cudzú ku vlastnej rozmáhať záhube vládu?; A novú jemu záhubu chystá. Hol. 12 , 14. (Šd.). Počíná obraceti se na vlastní jeho škodu a záhubu; Mutina radil se o zá- hubu knížete; Řeči této nedbal a vlastní z bu si takto připravil; Nechtějí dožiti zá- huby (jeho); Někomu na z-bu býti. Ddk. II. 349., 404., III. 9., 287., IV. 176. Také proto spolčili se, jestliže by kdo chtěl kdy táhnouti do země české na z-by. Let. 240. A počala se mezi nimi ukrutná lidí chudých z-ba; Žádaje, aby těch záhub nad ním pře- stali; Že neráčíte déle jeho z-bám dívati se; Buoh vie, že sirotčie z-by nežádámy. Arch. III. 28., 60., IV. 347. (Šd.). Škodu a z-bu na živnostech nésti; Opatřivše nedostatky a záhuby našich mlýnuov. Listy z 1. 1581., 1423. Tč. Z-bu někomu strojiti. Kom. Kdo se zlého bojí, nepotřebuje se báti z-by. Us. Tč. Mnohýť buk sám ke své záhubě topůrko poskytuje. Us, Šd.