Zahynouti
Zahynouti, zahynovati, zahýňati = po- jíti, umříti, untergehen, zu Grunde gehen, umkommen, sterben. — abs. Ani jediný nezahynul. Kom. Šlechetnost zahynuje. Us. Naděje zahynuje. Jel. Jeho sláva nezahyne. D. Kroj, obyčeje a zvyky zahyňají. Mor. Vek., Tč., Brt. Stará láska nezahyne, alte Liebe rostet nicht; Žízeň, že by (člověk) zahynul, Durst zum Vergehen. Dch. Käde idem, tade tmiem, vždy len myslím, že za- hyniem; nebojím sa zahynutia, len sa bojím, že ma chytia. Sl. spv. I. 8. Nebudu tam týdeň, ani hodinu, Pánbů ví nebeský kde já zahynu. Brt. P. 89. Svätí apoštolia! pre spasenia cenu, nedajte zahynúť slovanskému kmenu. Ppk. I. 213. A zahynu-li ja, zahy- neme oba, jenom nás položte do jedneho hroba. Sš. P. 220. Nedej mně, milá, nedej mně zahynúť; ty máš zástěrku, můžeš mě zavinút. Ib. 595. Ten rod všechen z nul. Dač. I. 64. Desky zemské musily by zahynuti nebo ujmu trpěti. Vš. Jir. 284. Ohně nelze upáliti, vody utopiti, větru zadusiti, pravdě zahynúti. Jošt z Rožmb, z 15. věku. Ó by se zatracenie báli, jazyk by sě zkrotil, pravda by držena byla a přísaha by zahy- nula. Hus I. 96. Ktož maličkých věcí netbá, pomalu zahyne; Nebudete-li sě hřiechóv káti, všichni zahynete. (Luk. 13.) Hus I. 264., II. 10. Chvale Boha nezahyneš, rouhaje se neobživneš. Prov. Šd. — čím: zlou smrtí, V., sněhem, zimou, žízní, hladem, D., me- čem. Rozdělením veliké věci zahýnají. Výkl. na Mat. 14. stol. Z-nul by tú rozpačí. Št. Kn. š. 29. Tu se naučil Boha prosiť, by jemu nědal zahynúť hladem. Slez. Šd. Mu- sím se svou bolestí od tebe a smrtí za- hynu. Němc. I. 89. No zahyň, studom věč- ným zahyň, podlá duše, čo o svobodu dobrý ľud moj mi pokúša. Chlpk. Sp. 11. Zahynieš a to biedne, ako pes, rukou šarhy zahy- nieš. P Tóth. Trenč. M. 118. Nebojme sa, chlapci, veď sme rovni radom; len lenivý môže zahynúti hladom. Sl. spv. III. 107. Mnozí občané mečem, mnozí morem z-li. Pam. Val. Meziř. 120. Dnes zlou smrťou ktos zahyne. Kyt. 1876. 23. Nouzí mnoho lidí z-lo; Mnoho raněných z-lo také zmrz- nutím na bojišti; Morem skoro všechna pří- tomná knížata z-la. Ddk. III. 151., IV. 29., 78. (Tč.). Mnoho lidí horkem zlo; Někteří nemocní ohněm tam z-li. Pal. Děj. III. 3. 55. a 148. (Šd.). Dýmem a ohněm tisíc lidu z-lo jest. Krádežem to z-lo; Z. ohněm. BO. Stvořitel váš potrebné věci vám zpósobí a nahotú nedá vám z. Hus II. 352. — kde: ve vodě, v boji, V., v hříších, Kom., v bitvě v Uhrách. Ml. Na bojišti z., Čsk., na vojně, Us. Šd., u vyhnanství Hdk. .Moja mladosť len tak hynie, aj zahynie ako lístok v bu- kovine. Sl. ps. 162. Nekleň, milá, nekleň, už jsu proklnutý, snad mosím zahynúť pod ludskýma ploty; Bodejes (bohdej jsi), ko- chanku, ve svěcě zahynul. Sš. P. 343., 363. Zahynu-li v tom lese, lítá zvěř mne roznese. Čes. mor. ps. 255. Když jsem nezahynul mezi Rakušany, na francouzských luhách, také nezahynu mé panence v rukách. Er. P. 112. Kolíne, nejeden synáček u tebe za- hyne. Er. P. 465. Jenž z-nu1 mezi oltářem a chrámem. Sš. L. 117. Okolo 30 osob v ohni zahynulo. Dač. I. 153 Ve kterýchž (bitvách) mnoho lidí z-lo. Pal. Děj. III. 3. 97. Kdo stojí v nebezpečenství, jistě v ňom zahyne. Na Slov. Tč. Bar v boji zahynieme, však v rodu žíť budeme. Na Slov. Tč. Koho pán Bůh chrání svým štítem, nezahyne v boji lítém. Prov. Šd. — kdy: při obléhaní města. Har. Při přechodu z-lo ovšem 200 bojovníků ve vlnách. Ddk. III. 233. Hospo- dine, spomoz nám, vet čas (= v tento čas, právě nyní) zahynem! Pass. 9. Verní ka- meráti nenechali svojho dobrodinca v ne- šťastiu z. Dbš. Sl. pov. 32. — od čeho: od meče, Br., Kram. V bitvě od svých za- hynul. Kuthen. Z. od zlosti. Us. Rapota r. 1099. od moru z-nul. Ddk. II. 370. Po- znal, že by jedním udeřením musel od něho z. Tč. exc. Nerepcete, jako sú někteří re- ptali a z-li sú od zbitele, to věz od angela, jenž je zbil. Hus I. 228. Ot meče z. ER Ale zákon zahyne od kněze a rada od starců. Br. Tato vazba není tedy špatna, za ja- kou ji někteří brusiči pokládají. — proč: pro vlasť. Kom. Hradišču, Hradišču, nech do ťa hrom bije, nejeden synáček pro tebe zahyne. Sš. P. 585. Skrze vieru živú neza- hynúť na věky. Chč. 612. Všecka víra z-la jest skrze ta panovánie. Chč. (Mus. 1880. 539.). Druzí mají přielišnú vieru, pro niž musejí z. Št. Kn. š. 8. — s kým. Se všemi v bitvě z-nul. Us. Z. s mouchami (nic ne- učině). V. Staré časy z-ly a staré zvyky s nimi. Zátur. Pr. II. 36. Upřímnosť z-la s těmi lidmi starými. Er. P. 514. Potupíš svět, ač nechceš s ním z. Hus III. 145. Drusilla se synem z-la při zasutí měst . . . Sš. Sk. 270. Zahyň to s tebú. Arch. IV. 145. — jak. Náhle z. V., Pal. Děj. IV. 2. 127., mizerně. BR. II. 71. a. Zahyň zoufale. Shakesp. Tč. Její sláva zahyň u kořenů! Hdk. Tak aby jich pamiatka z-la na veky. Sl. let. IV. 179. Neb ktožkoli jie (viery) celé a neporušené nechová, bez řeči zahyne věčně. Št. Kn. š. 14. Lebo ta naša láska na věky zahyne. Sš. P. 289. Z. na odporu hrdinském. Šmb. Stř. II. 15. Lež ten, co tróni Bôh na výsosti a divy robí v prírode, nedal z. svojim v úzkosti, viedol ľudstvo ku svo- bodě. Čjk. 34. Nezahyne na věky. Br. Do grunta z. Br. Všecko naše pokolenie bylo z-lo hřiechem v nevinnosti a v milosti. Hus II. 415. Ale dá jí (duši) bez posilenie z. Št. Kn. š. 6. — na čem. Protož na všem z-li. Pass. mus. 330 — komu. Jemu oko z-lo. NB. Tč. 254. Z-ne útočiště pastýřům. Br. — odkud. Nechť zahynou ze země a nechť jich není pod nebem. Br. Každá duše, kteráž učiní z ohavnosti těchto cokolivěk, z-ne z prostředka lidu mého. Hus I. 193.