Zachrániti
Zachrániti, chraň, chráně (íc), chránil, ěn, ění; zachraňovati = ochrániti, brániti, ver- wahren, beschützen, behüten; na Slov. také pohřbíti, begraben. — koho čeho. Toho zachraň nás Bůh. D. — koho před čím (vz Chrániti. Brániti): před vpádem nepřá- telským. Sych. Byl z-něm před smrtí (lépe: od smrti. Brt., Pdg.). Dva manové jeho z-li jej před jistou smrtí. Ddk. IV. 57. Z-li ho před nemocí. Ib. IV. 293. — koho (od- kud) čím: dítě z ohně (Ml), tyčkou, pro- vazem, skokem, svou odvážlivostí. Us. Z. se útěkem. Ddk. V. 251., Šb. Fr. Přemysl Otakar byl by holdováním z-nil všecky své země. Ddk. VI. 212. — koho, se kam. Z. se do šírého, sich ins Freie retten. Dch. Jaj vy moje neviňata! Čo ste komu mo- bily, že vás takto v čas do blata zachránili (= pochovali)? Na Slov. Btt. Sp. 162. Bo, koho's Jánošík na paloš načiara, tomu ne- pomôžú ani tria cisára; a komu odpíše lí- stoček trirohý, toho nezachráňa múry do oblohy. Btt. Sp. 9. — koho od čeho. Kdo z-ní vás od škody, když přindú zlé ne- hody? Sl. ps. Aby mě z-la vod šabličke vojenské. Sš. P. 575. Kolko dietok od siroby ste z-ly? Na Slov. Tč. Bůh vás zachrání od všelikej nemoci. Us. Tč. — co, koho. Na- stávající noc z-la zbytek vojska Soběsla- vova. Ddk. IV. 29. Z. mrtvého — pochovati, begraben. Na Slov. Phld. III. 476., Dbš. Obyč. 109. - koho jak. Dal ho pekne z. (pohřbíti). Dbš. Sl. pov. I. 525. Jaj, Bože môj, Bože milý! Čo ťa mi tak z-li (po- hřbili) bez truhličky, bez jamičky, roznosili na kústičky? Btt. Sp. 172.