Zachtiti
Zachtiti, zachtěti, zachci, chtěl, chtění; zachtívaťi = začíti chtíti, požádati, gelüsten, ein Gelüstchen bekommen; zu wollen, zu wünschen, zu begehren anfangen. -- abs. Chodi sěmo tamo, vezdě (všudy) kamo zachtě (= zachtěla). Rkk. 29. Pôjdem, jestli zachcú páni. Zbr. Lžd. 68. — čeho: dědictví něčího z. L. — Fil. zám. — Neosobně: za- chce, zachtívá se mi všeho, es wandelt mich die Lust an, es gelüstet mich, ich bin lüstern. Zachtělo se nám piva. Sych. Z. se čeho. Chč. 451. Jak to vidí nemocný, potom se mu všeličeho zachce; Zachtělo se mu vína. Us. Šd. A ešče se jí zachtělo červené pentle na čelo. Sš. P. 641. Hned se jí toho zachtělo. Němc. I. 86. Z-lo se jí drahého věnce. Ib. I. 87. Z-lo se mu svobody. Kmp. Z-lo se mu suky. Slez. Šd. Kdykoliv se mu zachce, k smíchu nás přivede. Sych. Zachtělo se mu vody. Br. — čemu (se). Z síně vyhlé- daje do sadu, toho sadu jablkům zachtěl. Pass. Zahradám se zachtělo Masilině. Zav. — s inft. Zachtělo se mu tam jíti. Ros., Br. Brzy však z-lo se mu zkusiti světa. Kld. II. 5. Z-lo se mi píti, jísti. Us. Tč. — co. Cokoli zachtěl, mělo světu býti zákonem. Pal. Děj. IV. 2. 64. — se komu po čem (lépe: čeho). I z-lo se mu po něm (po po- kladu). Sš. Sk. 270. Vz Bába. — se. Na mor. Val. také = zamilovati se, sich verlieben. Tanu, zachtěli sa. Vck., Brt.