1. Zachvátiti
1. Zachvátiti, chvať, chvátě, til, cen, ení; zachvacovati = uchytiti znáhla, chytaje za- lapiti, zarvati, ergreifen, erhaschen, anpacken, überfallen, überraschen. — abs. Nedejte se z., lasst euch nicht hinreissen. Us. Dch. Ta holka nezachvacuje (nezajímá). Jnda. Světz. 1884. 583. — co, koho. Peklo ho zachvátilo; Co zachvátí, co zhubil. V. Smrť ho zachvá- tila (naň připadla). D. Zachvacuje mne mysli prudkosť. Jel. Přišel do lesa, kde ho noc z-la. Us. Vck. Zimnice ho z-la. Us. Šb. 7. Tam z-lo potomky zbojníků rámě spravedl- nosti; Neobyčejný mor z-til vojsko císařské. Ddk. II. 404 , III. 266. Kdo cé tam opatři, dy cě smrć zachvácí. Sš. P. 21. Keď je vóla božia, tu nás smrť zachváti. Na Slov. Tč. Sotva že som jednej uvládal pohrome vy- hnúť, už mňa iná a temer horšá zachvátila zkáza. Hol. 4. Jižť vás ta noc a tma z-la v níž nelze žádného díla dělati. BR II. 112. b. (Jaroslav) Kublajevica zachvátí. Rkk. 55. Bázeň z la je. Hus. II. 356. — Br., Rkk., Kom. — koho čím: křídly, D., osidlem. Plác. Vášně hněvem zachvacují náhlým stří- zlivé. Msn. Or. 152. — V. Kom — koho kde: někoho v poklísce z. D. Bratří, byl-liby také zachvácen člověk v nějakém úpadku. Sš. II. 64. Vsiu silu v tvrdě hradě z. Rkk. 19. — Rvač. — koho jak. Bůh nás skrze morovou ránu zachvacuje. Mladici Smoličku z-til proud toku s sebou. Dač II. 24. V městě vašem remeslo delal a tu z dopuštění božího smrtí jest zachvácen. Sl. let. V. 76. — koho (gt.). Výmluvnosť jeho posluchačů zachvá- tila, šp. m.: posluchače (akkus.). Brt. Tam jich (je) z-li a 37 vozů pobrali. Kron. hrad. (Tč.). — kam. Tys jich z-til sebou k vy- sokosti. Lipa 345. — kdy. Smrť dne 24/6 z-la míšenského markrabí Albrechta; O rok dříve z-cen touže nemocí kněžic Děpolt. Ddk. IV. 92., 78. V tom jest Tomana smrť z-la. NB. Tč. 169. Roku 1126. z-la smrť ještě jiné tři osoby historické. Ddk. III. 13. Je- dnoho dne z-la ho noc v cestě. Kld. II. 96.