ZachvítiZachvíti, chvěji, chvěl, ěn, ění;
zachví- vati= pohybovati, zatřásti, wanken o. schwan- ken machen, erschüttern;
se, wanken, schwan- ken, erzittern. —
(se) čím. Jedno kohoutí zakokrhání celou zachvělo blažeností. Puch. Z-la se pocitem nevýslovné rozkoše. Hrts. Zachvěje listím větřík. Č. Zachvěl se mra- zem. Bázeň mým srdcem z-la. Dch. Jun Hlasem tím se zachví v barce. Kká. K sl. j. 107. Srdce jeho zachvívalo se podobnými city. Osv. I. 273. Její rty tou z-ly se řečí. Vrch. Plesem tím se zachvívalo nebe. Vrch. O víně. 165. Hrůza z-la mnou. Šbr. Hněv zachvívá v těle každou žilou. Osv. I. 593. Zachvěje se mrazným dechem. Čch. L. k. 9. Písně zachvívají nejjemnějšími strunami srdce. Tč. exc. O choć bych ja zachvjal stromečkami dvěma, juž taká něbudzě, jako prvša byla. Sš. P. 383. Lupení větrem se zachvívá. Sš. Mat. 26. — co. Palma zlehka zachvívá své rozsochy zelené. Atal. Zachvěješ višinku, panenka ci (ti) spadně. Sš. P. 383. —
se kde komu. Starci se berla
v ruce z-vá. Krok. Ruka její z-la se v ruce jeho. Šbr. Slza
na brvách se mu z-la. Vlč. Abso- lutismus zachvěl se ve svých základech okřídlenou myšlénkou. Osv. I. 364.
Před ním se největší páni zachvívali. Kká. Td. 298. Ty v mém se zachvíš náručí. Kká. K sl. j. 46. Mech pružný
pod její se zachvěl no- hou. Vrch. Náhle neobvyklý ton se zachvěl v tichém dolu. Vrch. Národové se zachvívali před kalicha září krvavou. Čch. L. k. 67. Srdce celé z-lo se v žalném jeho hlase. Čch. L. k. 85. Dva stíny zachvěly se v krytbě. Čch. Mch. 77. Zachvěl se na celém těle. Nitra. VI. 313. —
se komu. Že se králi srdce z-lo. Němc. I. 88. Srdce mé se zachvěje. Čch. L. k. 28. Vrba se z-la, studánka za- šuměla. Němc. I. 89. —
se proč. Duše za- chvívá se hrůzou. Šml., Vrch. Bolem zachvěla se duše. Osv. I. 275. Zachvíval se
při tom radosti. Šml. I. 51. Ňadra se touhou zachvěla. Kká. K sl. j. 106., 88. Tak zachvívá pro šemetné království se tyran strachem. Sš Bs. 59. —
jak. Někdy jenom
od kořene
do vrcholku se zachvěje. Kyt. 1876. 85. Z-la sa ako lihačka. Klčk. Zb. IV. 104. Zlehka se zachvěl. Sml. 14. —
kdy. Při té zprávě se zachvěl. Us.
K slovům těm ale Mojžíš zachvěl a zatřásl se. Sš. Sk. 83. (Hý.).
