Zajásati
Zajásati = zaplesati, zavýskati, frohlok- ken, aufjauchzen; jasné zasvitnouti, zablesk- nouti se, heller-, aufglänzen. — abs. Zajasal (erglänzen) blesk rannej zory a ožiaril Tatier hory. Syt. Táb. 300. — se. Pravý Sláv každý chudobný. Keby Sláva pánov mala, inak by sa zajasala. Čjk. 74. Z lesklých perlí stříbrná se zajásala plesa. Osv. VI. 941. — (komu, s kým, se) jak. Zajásej mu v zla- tém písně ladu. Osv. VI. 518. (Pdl.). Národ zajásá s ním ve choral. Kos. Olym. I. 273. V slávě sa zajasal a zrodil sa znova. Na Slov. Tč. Slnko vyššie vystúpilo na oblohu; žiarne jeho blesky padaly na tmavozelený povrch lesa a kde tu ešte nedoschnutá kvapka rosy z-la sa v mihotavom skvoste drahokamov. Phld. III. 1. 11. — se od čeho. Háj sa od zlata zajasal, keď sa pastierik na zlatom tátoši s kráľom stretnul. Dbš. Sl. pov. I. 251. — kde. Z. v nitru svém. Šbr. Z-sal jsem v hloubi duše. Vrch. V roztvo- renom obloku zajasala sa tvár růžová; Ne- zazrel ju nikdo, len keď sa medzi tanečni- cami zajasala; Večer v princeskinej svetlici dvanásť sviec sa zajasalo. Dbš. Sl. pov. IV. 52., I. 53., 284 (Šd.). Z. nad něčím. Us. Tč. Zajasal blesk jasnej zory ponad horami. Na Slov. Tč. Sluniečko zajasalo sa raz ešte nad mladým okolím Slovenska. Sldk. Mart. 37. — kudy. Gajdy druhému do hrsti sotí: Ej, tyže brat. už huk si lap! A hybaj, skočí do prostred kola, radosť zajasá okom sokola, až zem pod nim podurieva. Sldk. 23. (Šd).