1. Zajíc
1. Zajíc. Cf. Mkl. Etym. 399. nn., Bhm. 31., Zbrt. 97., Kram. Slov. 599., Brm I. 2. 479. nn., Brt. Dt. 40., Zázvorový. Str. 91. a. 11. ř. zd. zágerka oprav v: jagerka. Str. 91. b. 3. ř. zd. nadhňa oprav v: na- háňa. Chytiti (střeliti) zajíce na komora. Brm. I. 2. 482. Stříli se hezky na z-ce, když leží. Jsa v oboru lži zajícem honě- ným čili autoritou. Km. 1889. 37. Ťažko je psa na zajaca huckať, keď vôle nemá. Slov. Orl. IX. 247. Jak psa nutíš za zajícem, tehdy ho nechytá. Tč. Kdo zajíce jídá, krásy na týden nabývá. Č. Tloukla již ně- kolikrát na keř, ale z. nevyběhl (vyzvídala, ale nedověděla se). Šml. Přeběhne-li z. přes cestu, znamená to neštěstí. Us. Cf. Veverka. Veď kostol je nic zajac (však kostel ne- uteče, říká, komu se tam nechce). ZObz. XXIV. 27. Krk hlavy nesní, kráva z-ce ne- dohoní. Brt. To na to koukáš, jako mladý z. na sníh (udiveně). Us. Z. živ jest a ne- modlí se. Us. Který sedlák za zajícem skáče, brzy nad statkem spláče. Dva otcové a dva synové ulovili tři z-ce a každému se do- stalo po jednom (děd, otec, syn). Mor. Brt. Z. jsa postřelen a k smrti se maje volá: Kně-z! kně-z! Er. P. 25. — Z., vz Zej (dod.). — Z. špikovaný či hřebelce = mu- čidlo, jímž mučenému záda dřeli. Wtr. Obr. II. 754.