Zajíc
Zajíc. Zlým poslem je z.; přiběhne-li do vsi, vypukne tam za krátko zajisté požár, nebo potká někoho veliké neštěstí. Kdo jí zajíce, bude devět dní hezký. Mtc. 1. 1897. Obrz. 16., 50. Z. se připravil na tuhou zimu (má hodně sádla). Kšt. Lid. 16. Přichází-li z. do ohrady, bude zima ještě tužší. Ott. kal. 1904. Jak je z v jíše, tak je černej. Arch. XX. 218. Keď pán Bóh dal zajaca, dá mu aj trávy. Sbor. slov. VII. 130. Žajac má dlhé uši a nenie somár. Rizn. 65. V každom kríčku (keříčku) zajaca nenajdeš Mus. slov. VIII. 13 Má se k tomu, jako z. k bubnu. Vlasť. I. 136 Popěvek na z-ce. Letěl zajic přes oboru, zlamal sobě zadní nohu. Liška mu ji spravovala, veverka se posmívala. Co se ty maš posmívati, dy ty němaš kuska gati. Na z-ce pokřikují: Ignac, drž galaty! Nebo: Janku, daj galaty! Též mu vyhrožují. Počkaj, zajíčku, ja ti dam paličku. Ja ti dam ranu, hlavička tvoja uhně na stranu. Slez. Vyhl. II. 268. Sr. předcház Mekkotník.