Zajíkati
Zajíkati (zastr. zajekati; na Slov. zaja- kati); zajíknouti, knul a kl, utí; zaječeti, zajikovati. — se = v mluvení se zastavo- vati stenaje, škytaje, vzdychaje, koktaje, brep- taje atd., mit der Zunge anstossen, gaksen, in der Rede stocken, stammeln, stottern. Kom., Lom., Sych. Kdo nemůže vyslovo- vati řádně slov, aby u prostřed slova se nepotkl či nezarazil. Šd. Honza polykal, až se zajíkal. Mor. čes. ps. 16. — se kde: v řeči. Us — se proč. Zajíkal sa od stra- chu. Dbš. Sl. pov. I. 54. Z. se vztekem, Kká. K sl. j. 146., úzkostí. Šml. I. 47. — Vz Zajakati.