2. Zajíti. — abs
2. Zajíti. — abs. Zajímej = utíkej! Uh. Brt. D. 293. — co, koho. Zajímať koho, in die Enge treiben. Laš. Brt. D. 293. Z. louku (zahájiti, aby nepásli). V Plzeň. Otm. — co s kým. A kak-lij' to popravce dobrý, kterýž by, moha jieti zlého, aby viece ne- škodil, i nechce tu, kdež by s ním nemohl zajieti plenu velikého. Št. Kn. š. 168. — se kde. Majíc mezi sebú ústavnú milosť, jako zajímajíc (vypůjčujíc) a oplácejíc se jí mezi sebú. Št. Kn. š. 89. Z. = vypůjčiti také v Sv. ruk. S. 185. — co čím. Zajal kosum šířá záhon = sekal na jednou obilí na celém záhoně. U St. Jič. Vhl.