Zakázati
Zakázati, káži, kaž, káže (íc), zal, án, ární; zakazovati = zapověděti, verbieten, untersagen; poručiti, rozkázati (zastr.), be- fehlen, anbefehlen; přislíbiti, připověděti, versprechen, zusagen; zamluviti, objednati, bestellen; se = zavázati se, slíbiti, sich verbinden, versprechen, sich anheischig ma- chen, sich verpflichten, betheuern, ver- heissen, versichern, verloben. Jg. — co: noční zvonění (zapověděti), Us., střevíce (objednati). D. Tam vínečko zakázali, by je dívky nepíjaly. Čes. mor. ps. 212. — co čím. To jest z-záno trestem smrti, lépe: pod hrdlem. Km. — s inft. Zakázal závoru od- strčiti. Sych. Zakázal mu to psáti. Us. Múdrosť zakazuje mluvit, kde není potřebí. Mor. Tč. — aby ne-. Zakázal, aby žádného nepropustili. Kram. Mamka zakázala, bych v nich nechodila, že by mne bila. Sš. P. 587. Vz. Z. kde (jak). Cf. Brániti (strany záporného slovesa po něm), Zápor. — co komu (=přislíbiti. Ros.). Ta paní mu za- kázala (zapověděla) clům. Us. Moje jméno ,panno' jest mi zakázáno. Sš. P. 202. Něco si z., sich etwas verbieten. Us. Dch. Co nám příkaz zakazuje, každý nejvíc požaduje. Na Mor. Tč. — se = zavázati se, slíbiti. V. — se komu čím: přátelstvím, Ros., slovy. Syr. Co se vám tímto zakazuje (pass. = zapovídá). Š. a Ž. Tu sta oba markrabie velmi se pánu zakazovali slibujíce, že chtie... Arch. II. 256. Knížata rakouská zakázali se Sigmundovi znamenitou pomocí. Pal. Děj III. 54. Všemi službami manskými se za- kázal německému císaři. Proch. Zakázal se nám vším možným. Bck. II. 1. 145. Kurfirst svou milostivou náklonností a přízní se (Čechům) zakazoval a zamlouval. Skl. V. 312. Všem se zakazoval. Er. P. 346. — se komu v čem. Někdo pro hanbu pří- teli v lásce se zakazuje. Br. V tom se za- kazovali. Ler. — Lom., Apol. — se komu kde. Pak dal psaní čísti, v němž se za- kazoval (sich erbieten, sich anheischig ma- chen), že mu zaplatiti chce. Žer. — se komu v co. Tuť mi se jest Malovec zakazoval v službu. Ps. o záští. — se komu k čemu: k příznivosti i ke všemu slušnému pohodlí. Troj. Přikázal se jim ku přívětivosti. Troj. Velmi se k tomu zakazoval a zamlouval. Čr. Jménem pána svého zakazovali se ke všemu, co by ze spravedlnosti a z lásky království tomuto činiti měl. Pal. Děj. III. 3. 274. — co, se jak. Skrze proroka v něčem se z. Lom. Vysoce se komu z. V. Něco pod pokutou z., verpönen. Šp. Někomu něco pod trestem klatby z. Us. Sobě se zakazují na celý rok o masopustě. BN. — se s inft. Zakazuje se (slibuje) Vašnosti zase toho všelijak odsloužiti. Žer. Zakázali se nebojovati. Bck. II. 1. 145. — Apol. — se, že. Zakázal se, že chce milo- stivým pánem býti. V. Zakázali se obadva, že to jako jeho dobří přátelé chtějí oprav- dově učiniti. Sl. Uh. 131., 147. Volal ze- jména knížete Jindřicha k osobnímu se shle- dání zakazuje se, že přivede s sebou bratra jeho. Pal. V. I. 16. Z-val se mi, že mi chce pomoci na každého živého člověka. Půh. II. 28. — kde (jak). V tom klášteře zakázali, aby piva nevařili. Sš. P. 554. Za Doubravou zakázali, aby vína nedávali. Čes. mor. ps. 213. Nebylo v starém zákoně jistými slovy zakázáno. Sš. Sk. 126. Z-zal (objednal) si u ševce nové boty. Us. — kdy. Při tom z-val se zvláště Rokycana, že co nejsnažněji přičiniti se chtěl o uzavření jednoty. Pal. Děj. III. 3. 100. Já si dnes zakážu, eine Predigt halten. Us. Šd. Užívání losu se v cír- kvi při volení předavenců a vůbec zakazuje. Sš. Sk. 16. Ten celý dům dceři své po její smrti z-la (= odkázala). List z r. 1667. Tč. — se proti komu jak. JM. se vždy proti mně zakazovala k mému dobrému. Arch. II. 421. — kam. Pougár zakazuje do rich- tárov (= svolává, na Mor. porúčá). Na Slov. Dbš. Obyč. 73. Zakázali na vojnu (Aufruf erlassen), sedlákovi do domu. Sš. P. 107.