Zaklati
Zaklati, koli, kůleš, 3. os. pl. kolí; za- kol, al, án, aní; zakálati = zabůsti, zabod- nouti, wund stechen; kláním zabiti, todt stechen, erstechen, abstechen, niederstossen ; zatvrditi, tvrdošíjným udělati, verstocken, verhärten, halsstarrig machen. Jg. — Za- klaný obličej (zasmušilý, zakrnělý); z. (= tvr- došíjný). V. — koho. Pč. 19. Kdo chce medvěda zaklati, nesmí lelky chytati. Č. M. 332. Hektor jej zakla. Troj. 144. a. Ľud chytený z. nedopúšťala. Hol. 259. Tu tieklo krve mnoho po celej izbe, akoby bol za- klal desať vykŕmených volov. Dbš. Sl. pov. I. 322. — co komu. Já ti ty vepře za- klám. Us. Wtr. A tomu najmenšiemu nič nedala, ale mu prasiatko zaklala. Dbš. Obyč. 174. — koho se čím: koho kopím, Troj. 119. b., svini oštěpem, D., se mečem. Kuth., Šf., BO. Išou (šel) o puonoci do konice a ostrem nožom zaklau najlepšího svojho koňa. Dbš. Sl. pov. VII. 21. Někdo stéblem se zakůle (o nedůtklivém, rozmazaném). Mus. —. koho kam : v rozkroky, Ben., v prsy. Troj. Věrně železem sú sě ohradili, aby jako Kristus v rucě, v bok i nohy nebyli zakláni. Hus I. 175. — koho kde. Kůň pod ním zaklali. Troj. 118. a. — jak. Sviňu bez příčiny zaklať (= nevykrmenou). Na Slov. Zátur.