1. Zaklíti
1. Zaklíti, kleji, klej, kleje (íc), el, en a et, ení a etí; na Slov. zaklať; zaklnouti, ul, ut, utí; zaklínati, zaklínávati = počíti klíti, fluchen, den Fluch hersagen; kletím za- říkati, beschwören; kletím vyhnati, bannen, beschwören; kletím, čarováním zatknouti, za- vříti, věziti, proměniti, verwünschen, bezau- bern ; vyobcovati, ächten, verbannen, in die Acht erklären; se = pod klatbou, pod pří- sahou tvrditi, sich verschwören, hoch und theuer schwören, betheuern, einen Schwur thun, sich verfluchen, verwünschen, ver- messen Jg. — abs. Zaklel, když ho dráž- dili. Us. Namrzel sa a zaklial. Dbš. Sl. pov. I. 8. (Učinili to) ni raz si nepopľujúc dlane, ni nezakľajúc, by ho hrom! Phld. IV. 4. Vz Zakletý. — co, koho: duchy, D., stra- šidla, oheň, Us., zem, Dal., čerta. Otec mä zaklial. Kyt. 1876. 20. Ježibaba škodila ča- rami a zaklínala ľudí. Dbš. Prosíme a za- klínáme vás, aby .... Ddk. II. 243. Keď ho bosorka ešče ráz zaklaje, už potom mu není spomoženo. Dbš. Sl. pov. VIII. 32. Ta mě zaklnula, dyž sem vodu brala. Sš. P. 143. Ta mě zaklnula: ostaň dcero, ostaň jaborem vysokým. Sš. P. 143. Na vodu som išla, neskoro som prišla; mamka ma zakliala, by kameň ostala, kameňom meravým, dre- vom javorovým. Sl. spv. I. 19. Ondřej biskup zaklel českou zemi. Dač. I. 323. Sv. Petr zaklev ducha vyhna jej. Hrad. 11. b Za- klínají tě. Hr. rk. 237. Jenž své srdce za- klel. Alb. 101. a. Jej zaklínal (prosil), aby ho netrápil. BR. II. 150. Z. zemiu. Dal. 56. Hospodin zaklnul je; Zakle kniežata Esaráš (adjuravit); Zaklel jest mé pán moj (zavá- zal přísahou). BO. A zaklel sem je a řekl sem jim: Proč jste přede zdí? Hus I. 132. Jak zaklínají ducha, aby peníze přinesl? Vz Mus. 1854. 530. — koho, se kam: do horoucího pekla. Sych. Z. se pode všecky čerty. Star. let. Příbytek, do kterého váš prorok druhdy zaklel ďábla. Shakesp Tč. Do horoucí skály vše zaklínal. U Žamb. Dbv. Zaklínám vás do lesa hlubokého. Er. P. 509. Zrady by se dopouštěl, kdo by zpá- tečnickým krokem samoděk se zaklínal v po- měry středověké. Kos. 01. I. 103. — se. Zaklínal se, aby ho ďábli brali. Us. Zakleli jsme se (zavázali). BR. II. 463. a. Byť se zaklínal, nevěříme lháři. Kmp. Č. 156. Kto najviac sa zaklína a prisahá, tomu najmenej veriť. Zbr. Hry. 120. — se, koho k čemu. Dch. K tomu zaklel (přísahou zavázal) všecky. BO. — koho jak (proč): skrze Boha. Pass. Pilat zaklel korouhevníky skrze zdraví císařovo t. j. zapřísáhl je, beschwor sie. Čten. Nikod. A. 5. Z. koho skrze Boha otce. Er. P. 507. Pro nižto (dceru) zaklínají tě skrze dóstojnú svätosť našich bohóv. Pass. 34. (Hý.). Zaklínám vás, dcery jeruzalemské, skrze syna, abyste .... Hus III. 27. Tých neposlušníkov na věčné věky zaklínam, aby sa jim nikdy dobre nevodilo. Dbš. Sl. pov. I. 312. Čarodějníci a čarodějky zaklínali lidi v kočky, ve vlky, medvědy a lvy atd. Kld. II. 269. Hrozně, strašně se zaklínal. Us. Šd. Pod přísahou zakleli jsme se ničeho ne- okusiti. Tč. Sk. 261. Zaklel sem je v Bohu, aby nedávali dcer svých synóm jich. Hus I. 133. — na koho. Ten naň zaklel. Ros. Zaklínal ses na duši. Er. P. 173. Never šuhajovi, ako tomu psíčku, keď sa ti za- kleje na hriešnú dušičku. Sl. ps. 371. — Kká. K sl. j. 13. — koho, se čím. Za- klíná se prorockým jménem. Kká. K sl. j. 3. A tu sa jedna stará kdes' z kúta ohlási, ta sa krížom, všetkými svätými zaklína, že týmto pľúšťam, lejám len on, vraj, příčina; Triraz sa zaklial Paromom na vodu, zem i nebe, že slovka nerekne. Btt. Sp. 36., 55. (Šd.). Nie, milosťslečna! Bohom vás zaklí- nam, nie, ani krajciara. Phld. IV. 237. Za- klínám tě Bohem živým. Hus I. 393. Hlas Kristóv, jímž zaklíná dcery jeruzalemské, aby ..... Hus III. 27. Z. někoho Bohem otcem, synem i duchem svatým. Pass. 324., 662. — koho kde. Po dvou rocích zpo- mněl si na ty princezny, jak jich tam v té hoře čarodějník zaklnul. Kld. II. 182.