Zákop
Zákop, u, m., zákopa, y, f. = příkop, der Graben, Laufgraben, die Erdwerke, die Verschanzung, der Verhau, die Sape. Jg., Dch , Brt., Vck. Z. na louce (aby se tam- tudy jezditi nemohlo). Us. Z. myslivci, Jä- ger-, Schützengräben. S. N. Xl. 178., NA. III. 145. (Pdl.). Vykotil nás vozka do zá- kopy. Sych. Z-py (Laufgräben) jednoduché, dvojnásobné, polové, otevřené, plné, kli- katé, kryté (duté), s přehradami. Čsk. Vz S. N. Do z-pů ustoupiti. Chmel. Vůdce zá- kopu, der Sapführer. Čsk. A on opět hnul sě z těch z-pův. Arch. V. 307.