Zakouřiti
Zakouřiti, kuř, kouřil, en, ení; zakuřo- vati, Rauch machen, räuchern, aufräuchern, berauchen. — abs. Zakuř tam trochu. Ros. — komu (zasmraditi). Us. Z. si fajku, an- zünden. Tč. Komuže je lepšie jako panom v pekle: dajú si zakúriť, sedia v teple. Lipa I. 95. Zakúrim mu, že ho to zadusí. Klčk. V. 116. — co: dýmku, špičku (na cigara) = kouře tmavou barvu jí dáti, an- rauchen; z. pec, kamna (zatopiti, einheizen). Tab. lid. Zakúrila som hneď izbu (zatopila) Lipa 202. O milý Bože! kolikrát já hřiešný tvé milosti svaté zasmradím a zakúřím. Hus I. 292. — co, se číms světnici čoudem, dýmem. Us. Tč. Ako zakúriť pec (s) vo- dou? (Hádanka). Mt. S. I. 139. Chudobný človek sa dva razy hreje pri dreve (raz keď ho rúbe, druhý raz ked si ním zakúri do peci). Zátur. Vzal jeden úhel, dal ho do fajfky a zakuroval (zapaloval) si (s) nim. Slez. Šd. — komu čím: ohněm (einem unter die Augen räuchern). Kom. — kde. Tys ve světnici zakouřil. Z. v jizbě, v peci (zatopiti). Slov. Tč. — se. Pokoj se už celý z-řil. Daj to do komína, aby se to nezakúřilo (= nestojí to za schování). Slez. Šd. — se odkud. Pred nami jako čoby sa zo zeme zakúrilo — to bol oblak prachu. Phld. III. 2. 143. — kam jak. Zakúrila mocně do pece (zatopila). Dbš. Sl. pov. I. 58. — si, ein wenig rauchen. Us.