Zakráčati
Zakráčati, zakračovati = zakráčeti, aus- schreiten. Tu ti mu pred očima zablisknú sa pozlátené väže otcovho zámku! Zakra- čoval, co mu nohy stačily a už nebol ani hladný ani smädný od samej radosti. Dbš. Sl. pov. VII. 68. — v čem. Vzal boty a zakračoval v nich statočně, bo na každý krok jednu mílu zakročil. Dbš. Sl. pov. I. 425. — Z. = zastávati, omlouvati, verthei- digen, entschuldigen. — co. Vždycky to zakráčá. Na Zlínsku. Brt. Matka velice ho zakráčá. Mor. Tč. Také ve Slez. Šd. jak. Že tam veru bude treba dobre zakra- čovať. Dbš. Sl. pov. I. 418. Vz Zakročiti.