Zakročiti
Zakročiti, il, ení; zakráčeti, el, ení; za- kračovati, zakročovati = až za něco vstou- piti, zajíti, bis wohin vorschreiten, vorrücken. — kam (postaviti a schovati se, sich hinter Jem. stellen): za strom. Us., Ros. — koho (zastoupiti, Jem. vertreten, schützen). Vz Zakráčati. Ros. — komu co: cestu. Č. Leč tu mu zakročia cestu dva psi. Dbš. Sl. pov. II. 72. — kde oč (u koho) = úředně po- hledávati, einschreiten. Us. Jg. Strýček z-čil u pana hraběte o dovolení, aby . . . Kld. II. 5. — co. Dva skoky zaskočil, tri kroky zakročil tátoš. Dbš. Sl. pov. I. 316. — proti čemu jak. Vladislav z-čil s mocí celé říše. Ddk. III. 216. Činně proti někomu z. Dch. Rázně proti nepořádkům z., důrazně. Mus. 1880. 520., Ddk. III. 166. Proti těm má se z. pomocí světskou; Kdyby se v budoucnosti provinili, zakročí proti nim soudně jako proti jiným lidem své říše podlé stejných práv. Ddk. V. 258., VI. 167. (Tč.). — (čemu, v čem, s čím) jak. Kdyby se mu (domnění tomu) nebylo v ústrety z-lo; An ovšem sám s takovým trestem nijak z. nemohl ve svém jméně. Sš. II. 25., Sk. 57. (Hý.). Stiahla si na nohy železné čižmy, v ktorých čo krok to na mílu země z-la. Dbš. Sl. pov. VI. 13.