2. Zákrut
2. Zákrut, u, m., zákruta, zákrutka, y, f. = zakroucení, zakřivení, die Biegung, Krümmung, der Umbug. Mor., slov. a pol. L., Šd., Vck., Tč. Z. provazu. Tč. Z. střeva, volvulns. Nz. lk. Z. = kout louky, který činí potok kroutě se. Koll. Vz Žajkrut. — Z. = závit, závitek, das Gewinde. Čsk. — Z. = uzel, zádrha, der Knofen. Čsk. — Z. = vír, der Wirbel. Hdž. Čít. XIV. Kde sä voda v toku krúti, to je z. Hdž. 157. Z. ve vodě. Na Ostrav. Té. Vrhli se do zá- kruty zbytkov a zženštilosti. Let. Mtc. sl. IX. 2. 87. — Z. = místo, kde cesta jiným směrem se točí, die Krümmung, der Aus- bug, die Serpentine, der Umweg. Na Mor. a Slov. Brt., Ft., Vck.