Zakřesati
Zakřesati; zakřesnouti, snul a sl, ut, utí; zakřesovati, zakřesávati, anfangen Feuer anzuschlagen, co: kámen (zatesati, anfangen zu behauen). — nač. Pravý skřemínek, za- křesalby naň (o ohnivém, prudkém). Prov. Z. na koně (zamlasknouti, mit der Zunge schnalzen). Sych. — kam. Zo zbútlelých bukov je voňavô práchno (troud), do kto- rého sä dá iskra zakresať. Hdž. Čít. 194. — čím kam: pantokem, sekyrou do dřeva, einhauen, Zeichen hineinmachen. Na Ostrav. Tč. — (komu) čeho kam. Zakřeš mi do fajky. Mor. Šd. Nech si ja zakrešem ohňa do fajočky. Sl. ps. I. 25 — si. Na okne sirka, kremeň, ocieľka: zakreš si, šuhajko, a podz, podzivaj sa! Sl. ps. 305., Mt. S. I. 15. Zakřesávati. vz Zakřesati. Zakřesly, pl., jm. polí v Pusté Polomi ve Slez. Šd. Zakřesnouti, vz Zakřesati. Zakřesovati, vz Zakřesati. Zakřesťaniti, il, ěn, ění = křesťany za- lidniti, mit Christen besetzen, bevölkern. — co: krajinu. Šd. Zakrhaný; -án, a, o, triefäugig. Šd. Zakrhávati, anfangen triefäugig zu sein. Vz Krhati. Ros.