Zakusiti
Zakusiti (zastr. zakousiti), il, šen, ení; zakoušeti, el, en, ení; zakušovati, zahrnovati = zajísti, snísti, an-, aufessen, verzehren, gemessen; okusiti, ein wenig kosten, ver- kosten, schmecken. Jg. Vz Zakousati. — čeho: sladkosti, Kom, bídy, Vrat., škod. Apol. — V., Har., Plk., Ráj. Dej mu pravdy z., lass ihm die Wahrheit schmecken. Dch. Z. smutných osudů. Osv. I. 271. I matka Marie tej žalosti z-la. Brt. P. 172. Chtěli vojenského štěstí z. Šf. Brzy z-sil toho Sig- mund, že přílišná přísnosť nezastrašuje myslí statečných, ale zapuzuje. Pal. Děj III. 3. 257. Kdo Boha se nebojí, moci boží tudíž zakusí. Sš. L. 23. Ten pak syn poturčený zakusiv svobod a rozkoší tureckých vždy dále po stupních kráčel. Vrat. 51. Že pak z-sí taký člověk kakés chuti nevýmluvné St. Kn. š. 36. Čím viece té radosti zakušují, tím viece před očima svýma za hřiešníky se mají; Aj, když člověk těch věcí zakusí velikú žádostí, tehdy něco své Naděje po- jistí. Hus III. 65., 159. (Tč.). — co (v čem). Dá-li více Bůh, jeho dobrotu v tom zakou- šeti budu. Kom. Nedostatek na něčem z. Zlob. čo Svatopluk zakusil, zakusit' sám rovne ty môžeš Hol. 8. Dal své milosti za- kusiti nějakou čásť pohanům. Cap. — Pozn. čásť, jež se zakusuje, vytýká se akkusativem. — čím: pokutou zakoušeti. Berg. — co, čeho kde. Bychom ovoce tvého vykoupení stále v sobě zakoušeli. Mž. 80. Mnoho ve světě z., Us. Šd., na světě. Tč. Aby lidé toho na sobě z-sili; Nad to působení Páně s nebe na sobě a na celé církvi zakoušeli. Sš. II. 39., Sk. 63. Hrozného horka sme z-sili pod linou (pod rovníkem). Ler. — čeho odkud. Od pánů útisků zakoušeti. Pdl. exc. Za takovou příležitostí ubozí horáci zvláště od českých vojsk z-sili všelijakých příkoří; Trýznění, jehož prý z-sil od Svato- pluka. Ddk. II. 384., 390. (Tč.). Navštivo- vatelia tohoto úzdravného miesta dosavaď mnoho radostí z neocenitelnej prirodzenej sily jeho liečivých vod z-sili. Z Piščan na Slov. Tč. — kdy. Po smrti všecko zlé že zakusíš. Er. P. 199. Tolik omrzelostí, jako nyní, nezakusil sem v celém svém živobytí nikdy. Pal. Děj. III. 3. 226. — čeho proč. Ovšem že všichni křesťané svízelů pro víru zakusili. Sš. Sk. 167. Za něž (skutky) mu bylo z. pokárání církevního. Ddk. IV. 19. — jak. Toho potom Čechové hořce z. mu- seli. Dač. I. 75.