Zalíbiti
Zalíbiti (dříve a posud na Slov. a na Mor. zalúbiti), lib, líbil, en, ení; zalibovati = zamilovati, anfangen zu lieben ; sjednotiti se, spojiti se, sich mit Jem. verbinden; oblíbiti, lieb gewinnen, erwählen, Wohlge- fallen finden; kochati v čem, Wohlgefallen haben; za vlastní dítě přijíti, an Kindes- statt annehmen, adoptiren; se = líbiti se, gefallen ; zamilovati se, gefallen, sich ver- lieben Jg. — koho, lieb gewinnen. Ach Bože, prebože, čo som urobila, keď som ťa, milý môj, zrazu zaľúbila?; Čo som urobila, chudobnej matere syna zaľúbila. Sl. ps. 117., 44. Oči moje, oči, dobre nechodíte ak koho vidíte, hned ho zaľúbite. Sl. ps. Šf. I. 70. Z-la som ho, čo ja môžem z toho? Sl. spv. VI. 202. — co, koho, se komu. Jestliže sobě zalibujete královské stolice a berly. Br. Z. si oběti. Br. I zalíbi také slib Ho- spodinu (vovit votum). BO. A že jsem o tom pannám psal dříve, zalíbiti-li jest lépe či- stotu či nezalíbiti. Št. Z. si nevěstu. Ros. Bohu slib, čistotu z. = zaslíbiti. O 7 vstup. — se. Už se chlapci zaľúbili (zamilovali), ešte som maličká. Sl. ps Šf. 1. 43. — se komu. On se mi zalúbil. Tč. Viděl sem tě po prvníkrát, jaks na poli pásla, hned si se mi zalíbila, žes pěkně zpívala. Brt. P. 157. Abych se mládencům z-la. Sš. P. 633. Šlo děvčátko žito žat k zelenému háju, nadešel ho mládenec, zalubilo sa mu. Sš. P. 547. Oj, veď kto si krásu děvy nezalúbi, pro něž počal život, s hrobom sa zasnúbi. Sl. spv. I. 33. Zalúbim si dvoch, alebo aj troch, keď ma jeden neha, budem mať ešte dvoch Sl. ps. 51. Nechť se ti to zalíbí, lass dir's wohl- gefällig sein. Dch. Kdo se na noc do čisté košile převléká, zalíbí se smrti. U Kr. Hradce. Kšť. Žádnému se nezalíbíš, nesplníš-li, co kdy slíbíš. Kmp. Č. 133., Hkš. Nikdo se nezrodil, co by všem se zalíbil. Tč. Zalibují se sobě. BR. II. 612. a. Těžko se mnohým z. V. Kdo chce se z. každému, nezalíbí se žádnému. Č.— Br., Sych., Ros. — se komu v čem. Zalíbil se mi v tom. Jel. Zalíbilo se Hospodinu v lidu svém. Ros. Toť jest můj syn, v němž se mi dobře zalíbilo. Sami se sobě v své moudrosti nezalibujte. Br. — sobě s kým (spojiti se). Pulk., Jg., Šm. — co s kým kdy. Toho dne zalíbi Hospodin slib s Abrahamem. BO. — se v koho: v děvu (zamilovati se). Sldk. 347. — koho v čem. Zalub ve všetkom Boha. Sldk. 347. — sobě v čem = kochati se v něčem. Zalibuje sobě v tom. Ros. — Lom., Reš. Zalibovali sobě v tom, že . . . vz Chváliti. — si na čem šp. m. : si co, v čem. Vz Zalíbení. — se do čeho (jak) = zamilovati se. Na Slov. Koll., Šm., Tč. I zalíbila sa vám do neho až po uši. Phld. III. 323. Lebo sa do jeho krásy až po uši všetka zaľúbila. Dbš. Sl. pov. I. 419. Doňho sa zaľúbila a on do nej. Dbš. Sl. pov. I. 27. — se komu čím. Ří- manům, pánům svojim, hleděl se zalíbiti divadly, půtkami a šermy gladiatorů a ji- nými hrami na okolech odbývanými. Sš. Sk. 141. Vyšším a moudrým osobám hleď se z. ctností, nižším zdvořilostí. Hkš. Starý Vít svou dobrosrdečností též se mu zalí- bil. Us. Tč. — (si, se) kde. Který (apo- štol) ve stínech zákona si zaliboval. Sš. II. 22. U nás se mu zalíbilo. Us. Tč. — jak. Nebo kteříkoli chtějí z. se v těle. Sš. II. 68. (Hý.). — proč. Každý z vás bližnímu svému zalibuj se k dobru, ku vzdělání. Sš. I. 138. Zaľúbila som ta nie zo všetečnosti, ale sa mi páča pekné čnosti. Sl. spv. III. 96. — aby, že. Zalíbilo se pánu Bohu, že , . ., aby. — Us. Šd. Ne bez příčiny za- líbilo se všemohoucímu Bohu, aby . . . Ddk. II. 284. — s inft. Z-lo se nám k zámku si zajíti. Sych.