Zaliti
Zaliti (zaláti, na Ostrav. a j. na Mor. a na Slov. Tč., Mtl.), liji (v obec. mluvě: za- leji, dříve: zalím), zalij (zalí, v obec. mluvě: zalej), lije (íc), il, it, ití; zalévati, zalívati = litím zakryti, politi, zavlažiti, zakropiti, be-, über-, eingiessen, giessend bedecken; uliti, uhasiti, vergiessen, giessend auslö- schen. Jg. — abs. Rád zalívá (= opilec). Bdl. Dříve sázet (jísti), potom zalívat (píti). Us. Dch. Čo nehorí, nezalievaj (čo ťa ne- pálí, nehas; Keď ťa nepáli, neomykaj sa). Na Slov. Zátur. — co: květiny, zahradu, zeliny. Us. Pracovati, až by pot oči zaléval V. Z. oheň (udusiti, uhasiti). Us. Voda luka zalila. Us. Tč. Krev ho zalila. Dám ti, až tě červená zaleje. Us. Vck. Zalejme ty své trampoty (zapijme). Us. Šd. Voda ho zalila, er starb an Wassersucht. Us. Dch. V tom Bátorka nasrdená udre ju do tvári, až Anulku krv zaliala. Ppk. II. 216. Lebo mu všetky zuby vybijem, až ho krvavá polievka zaleje. Vlčk. VI. 63. Keď já s tato puojdem, slzy me zalejú. Sl. ps. Šf. I. 35. Vyšla predo dvere, 6lzy ju zaľaly; Hrdlo sa nám rozsu- šilo, treba ho zaľati. Sl. ps. 95., 383. (Šd.). A tak božeká, tak vykláda, že by aj ten kameň slzy zalialy. Mt. S. l. 63., Dbš. Sl. pov. V. 87. Tu neborku mať slzy od žialu zalialy. Dbs Sl. pov. I. 79. Že štípení boží zaléval. Sš. I. 155. — co, se čím. Chč. 450. Z. něco vodou, V.: díru smolou, olovem, D.; se slzami. D. Z. se krví = 1. krví se pokryti, sich verbluten 2. krvotokem se za- dusiti, an Blutsturz sterben. D., Kom. Svými slzami travičku zalívá. Čes. mor. ps. 141. Mají vína do Boha a kdo tam přijde k nim, vínem by ho zalili. Mor. Šd. Oko slzou je zaliato. Sldk. 247. Ať se krví zalij u (ať umru, nemluvím-li pravdy). U Bydž. Zaliti polívkou tuhé jídlo, aby neškytal. Dch. Z. louky vodou. Har. I. 166. Tvář nachem se zalila. Jab. 131. Zrak se zalil slzou. Vrch. Lež mä ťažia tvé ostrôžky, čo pichajú moje bôčky. Kdekoľvek mä popichajú, všade krvou zalievajú. Mt. S. I. 23. Naše dvérka vrzýgajú a já jich zalévám; zalévám jich sladkým mlékem, kyselú smetanú, zalévala bych jich máslem, naši mně nedajú. Pck. Ps. 66. Eště vodou oheň zaleješ, ale vodu ničím. Na Slov. Zátur. — co kde: šaty na bě- lidle, květiny v zahradě. Us. Na hrobě kříž do kamene zalili olovem. Us Šd. Bodaj's sa bol zalial v tom prvom kúpeli, aby ťa moje oči neboly videly. Sl. ps. 171. A netrvala za mihnutia, prepadli sa svatovia, len jezero zalialo se nad nimi. Dbš. Sl. pov. IV. 27. Otvor rourky v plamenu sklářské lampy se zaleje. Kk. Fys. 87. I u nás smutné doby stávaly sťa nad tou pustou dolinou; často nás horké slzy zalialy nad sebou i nad ro- dinou. Čjk. 34. Takto-li tvých brániš, naj- vyšší Arevojakov? že v černých sa musíme zaľať jako sysli prepasťách? Hol. 292. — co komu: hubu (dáti mu píti, aby mlčel). L. Žluč mu srdce zalila. Šml. Krásný bol jej obličaj a smutek tichý, čo jej tvár zalial, ešte mu výrazu dodával. Lipa 306. Blesků požár mi zalívá hled. Čch. Bs. 9. Oči z. ne- božtíkovi, aby nikoho nevyhleděl nebo aby na něm tráva rostla (= po pohřbu píti. Cf. Zapíjeti dušičky). Na Mor Šd. Jedz Janíčko a nezalej si šaty (nepolij). Hdž Čít. 115 — jak. On dobře sází (jí)a pak dobře zalívá (pije). Dch. Květiny mírně, málo, mnoho za- lívati. Us. Dlj. Šuhajové oči vždy jasné bý- valy, teraz mu jich slzy potôčkom zalialy. Čjk. 49. — se. Loď se zalila. Us. By jí po- máhali, by sa nezalila (neutopila). Sš. P. 127. Čbán se poče zalévati (nabírati). Hr. rk. 391. — kdy. V tom okamžiku zaleje se na kahanu druhý konec. ZČ. I. 293. V žalosti se oči zalévají (oči pocházejí). Us. — koho kudy. Zaliala ho krev nosom, ústami i ušima. Zbr. Lžd. 104. — co kam: skoby do ka- mene olovem z. Koll.— se komu čím. Zalily se mu oči slzami. D., Sych., Ml.