Zalkati
Zalkati, zu ächzen, seufzen anfangen. — abs. Zalkalo děvče a zdvihlo uslzené oko k nebi. Němc. I. 186. Ston větrů zalkal. Osv. VI. 56. — jak. Zalkal z duše. Vrch. Z-ti písní trudnou. Obzor 1878. 40. Zástup hla- sitě zalkal nad jinochem. Lpř. Sl. I. 59. — kde. Zalkal tu někdo. Us. Z. pod břemenem svým. Ráj. — proč: touhou. Mus. — co: bolesť, neštěstí (lkaním zapuditi). Ros. Z-kal slova úchvatná. Kká. K sl. j. 146.