Záloh
Záloh, u, m. = založení i co založeno. — Z. = základ (stavení atd.), der Grund. Pulk. Majíc nejprve záloh všie dobré přiezni a milosti, milujtež se věrně spolu. Št. Vz Zá- klad. — Z., na Mor. a Slov. — zástava, das Pfand. Dal mu plášť do zálohu. Daj nám, děvče, daj nám záloh, že's na panském trávu žalo. Sš. P. 190. Nedávaj ména tvojého ni- komu na záloh. Na Slov. Tč. Vera my vas nepuščime, slabe mosty mame, by sce pola- maly, napravic nedaly. Ta ked polameme, napravic vam dame, čo najkrajšu pannu do zalohu dame. Sl. spv. VI. 232. Nebohý pán majiteľovi hradu tohoto požičal značnú sum- mu, za ktorú do zálohu obdržal majetok tento. Phld. III. 388. Hia, ale králevič mal ešte aj záloh, zlatú črievičku. Dbš Sl. pov. I. 445. Beriem vesť tú potěšitelnú za záloh šťastného panovánia. Zbr. Lžd. 57. — 2. Záloha = osidla. Orb. p. — Z. I má nám od sebe činiti po věčné časy podlé zálohu tohotu listu i. e. na čem ten list záleží, tedy tenor literarum, der Inhalt. 14l8. Bdl.