Zálom
Zálom, u, zálomek, mku, m. = zalo- mení i co zalomeno, Das Anbrechen, An- beugen. Der Anbruch, Anbug, Durchbruch. Z-ky břehu. L. Z. v hornictví. NA. IV. 138. Z. ve varhanách, der Kropf. — Z. = vývrat (stromů), der Windbruch. Vz Zálum. D. — Z., die Strafe, welche beim Zurücktreten von einem Vertrage zu zahlen ist. Bdl. 380. — Z. = závdavek, zástava, das Pfand. Od- úmrtí ono zástavou a zálomem jest, že tu blaženosť nám za podíl bude ; První částeční darové ducha sv. co věno, z. a zástava ve- škeré hojnosti a bohatosti jeho darů; Víra v Krista přibyti majícího spolu závdavkem a zálomem byla spásy příští; Jestliže z. ta- kový jest, jakým bude nám majetek. Sš. I. 76., 91., II. 55., 86. (Hý.). Zalomázditi, zalomáziti = udeřiti, Jem. heftig hauen. Na Slov. Koll.