Zalomiti
Zalomiti, il, en, ení; zalámati, lámám a lamu; zalamovati, zalomovati = lámáním zahnouti, anbrechen, ankrümmen, anbeugen. Začala se mu kolena zalamovať (chvěti se). Lipa I. 89. — co: prut, D., ruce, zusammen- schlagen, L., Šm., cestu (zatarasiti), Ros., rok (položiti, vz Zalomení). Kinský. Stopu zvěři z. (zlomky, chvojí poznamenati, ver- brechen) Šp. Z. led. Us. Tč. A keď přišel domů, sednul na stoličku, zalomil hlavičku; Stojí, stojí, lamentuje, bílé ručky zalamuje. Sš. P. 147., 379. Na tom se všichni snesli, načež horný pokutu zalomil (zlomil prut dávaje tím. na jevo, že pokuta uložena jest). Ze 17. stol.. Pk. exc. — čím. Nad někým rukama z. Č., Šm. Cestu stromy z. Šm. Paní Běta zalomila rukama. Šml. (Koně) budou pěkně zalamovat šíjí. Hdk. C. 154. Štyry sivky tiahly kočiar, zalamovaly krkem. Lipa I. 113. Ako ho takého zazrela, zalomila bielyma rúčkama a pustila sa do placu. Dbš. Sl. pov. I. 233. — jak. Sedá Janík na ko- níčka, brinkoce mu už šablička, milá jeho horekuje, smutno ruky zalamuje. Sl. ps. Vz Z. co kam. — kam (jak). Do skály z-ti (kopáním). Puch. Tambor tamboruje, šuhaj mašíruje, švárno dievča plače, rúčky zala- muje. Veď jich zalamuje za svoju hlavičku, ej, už si ma nechal, švárny šuhajíčku. Sl. spv. IV. 144. Zalamuje ruky, zalamuje si jich za svoju hlavičku: komu's mia tu ne- chal, švarný šohajíčku? Sš. P. 123. A jako oni do toho lesa vošli, zapäť za nima prile- tela vichorica, zalamovala s náramným tre- skotem velikánske stromiska do cesty. Dbš. Sl. pov. pov. II. 35. — se. Ruda se zalamuje, macht Stücke. Šp. — si na čem. Ten si na učení nezalamuje (netěší ho). U Jižné. Vrů. — co kde: klíč v zámku. Ros. Zala- muje se led na řece. Brt. Tehdy mezi nimi pokuta zalomena je na tři rýnské (= usta- novena). Soudní zápis na Vsacku z r. 1754. Vck. — co nad kým: ruce (běduje) nad někým z. L. — se s kým zalomovati = vundati se s kým, sich womit plagen, ab- geben. Us. na Mor.