Založení
Založení, n., das Gründen, die Gründung, der Grund. Z-ní stavby, die Anlage eines Baues; nové z., die Neuanlage, Šp., led- nice, Fundirung einer Eisgrube, Dch., z. koželužny, Gerbereianlage, Dch., rodiny, Pdl., závodu, Us., trávníku. Dlj. 85. Od z. světa. BR. II. 115. Svět jest toho z., v něm nic ustavičného nenie. Smil. v. 1605. Do- brého jsi z. Anth. Jir. I. 3. v. 34. Ale ktož slyší a nečiní, podoben jest člověku, jenž stavil jest dóm svój na zemi bez z. (Luk. 6.). Hus II. 418. — Z., die Stiftung, Er- richtung. Z. státu, Lpř. Děj. I. 14., chrámu, kláštera Us. — Z., das Einschlagen, Ein- wärtsbiegen. Z. sukně, kabátu. — Z., die Ein-, Zusammenfaltung. Z. sukně. — Z., die Aufkrämpung. Z. klobouku. — Z. = záloha, der Vorschuss. Náhrada z., der Vorschuss- rückersatz. Šp., Bdl. — Z. = nadání, fun- dace, die Fundalion, Dotirung. Nz., Šp. — Z., das Einlegen. Z. sena za jesle. Us. Z. ohně, die Brandlegung. Dch., Posp. — Z., das Verlegen. Z. spisu. -- Z., die Pfändung, Verpfändung, Versetzung. — Z., das Bauen, Vertrauen. Bern. — Z. = základ, der Grund. V které věci viera z. má; Neb každý kus má z. v písmě; Milovánie to nemá z. na Kristu; Všem těmto sv. biskupům a kněžím jest Kristus z. řka: Věru, věru pravím vám, že já jsem dvéře! Z. dobré jest příčina všeho dobrého, což ho odkud přijde; A tato řeč má z. v slovech Kristových; A jestli které jiné přikázanie, v tomto slově z. má; Všech ctností z. jest pokora; Tyto řeči svrchu psané mají z. v zákoně božiem. Hus I. 6., 46., 155., 183., 206., 243., II. 373., 422., III. 223. (Tč). — Z. = záloha, der Hinterhalt. — Z. = přirozená povaha, die natürliche Anlage. V z-niu věrne zbudi Hr. rk. 141. — Vz Zakládati.