Záměr
Záměr, u, m. = každý úmysl směřující k nějakému účelu. S. N. Die Unternehmung, Absicht, Richtung, das Ziel, der Zielpunkt, Vorsatz, Plan. Z znamená totéž co účel, ale se strany podmětné jakožto úmysl. Úče- lem z. se spravovati má Brt. S. 3. v. 180. Společný z. Krok. Shodovati se o záměr. Sych. Někoho do svých záměrů zaplésti. D. Za záměrem svým jíti, k němu postupo- vati; velké záměry na mysli míti; záměru svého dojíti; záměr na zřeteli míti, zrušiti, vzdáti; pevný z.; z-ru se chybiti; daleko- hledné záměry míti; za z-rem se nésti, sein Ziel verfolgen, z-ru napomáhati; náměř a z., Plan und Ziel. Dch. Velký záměr chová. Kká. Š. 95. Setrval při něm i z-rech jeho; Aby zvěděl, jaké náhledy a z-ry má císař s ním; I pojal z. jej překvačiti a zajíti; Leč z. jeho zmařen prozřetelností manželky Bedřichovy; Ukazuje, kam nesl se záměr císařův a co měl za lubem; Neměl-li asi při tom také své vlastní z-ry na zřeteli; Kde spatřují lepší zdar svých ctižádosti- vých záměrů, tam se obracejí. Ddk. III. 97., 241., IV. 28., 32, 289., V. 275. (Tč.). Po- tvrzení jich u víře byl hlavitý z. daného Pavlem listu k Římanům; Vytýká konečný z., proč. . .; Při tom posvěcení a očištění měl Kristus na mysli poslední z.: Konečný z. Kristův se tu vytýká; Z. divův a zá- zrakův; Ale stěžejným záměrem mu bylo; Tak spojil Bůh Několik z-rů v jedno Sš. I. 15., II. 115., 134., J. 87 , Sk. 2., 95. (Hý.). - Z. = plat od krčmářů dávaný po vyšen- kování ku př. dvou beček piva, das Schank- geld. Dipl. 1567. — Z. = míra od mletí, měřičné. Poněvadž sme z. brali, museli jsme i spravovať (mlýn); Kdo z. bere, ten na- kládat povinen jest. Sl let. V. 70. — Z. = znamení v rybníce neb při stavu, nad kteréž nesměla voda vystoupiti. Že vodu drží na stavu nad úmluvu a z. uložený. Sd. kn. op. — Z. = zaměření (střelce), das Zielen, der Anschlag mit dem Gewehr, náměr, při- lícení. Pod záměru, der Zielpunkt; čára z-ru, die Visirlinie. Čsk.