Zameškati
Zameškati, zameškávati = zanedbati, čas k tomu prominouti, versäumen, verab- säumen, zu spät kommen. — co, koho: úřad, práci, Us., póhon, Kn. rožm. 7., stání, Šp., službu, Us., příhodný čas. Kom. Kdo kázání zamešká, bývá trestán. Pal. Děj. IV. I. 401. Jako u desk, kdo zamešká primu, ten vše ztratí. Hus I. 149. Žák zameškal 20 hodin. Us. Pdl. — Št. — se = zdržeti se, obmeškati se. Zameškal se tam. Us. Děvečka k muzice odešla a tam se z-la. Slez. Šd. — se v čem (zanedbati se). Jg. Aby se druhý v svém zameškal. Št. — se kde. Z-li se tam dlouho a přijeli pozdě na svadbu. Kld. II. 180. Vlak na cestě, v městě se zameškal. Us. Tč. — co, se čím. Z. se prací. Us. Hned všetci napospol hrozne lajú, toľké že zameškali hodmi koristi. Hol. 260. Ti mají pomněti na Ezau, jenž sprostnú šočovicí zameškal své požehnání. Hus III. 187. Své právo v této při zamlčením zameškal. NB. Tč. 290. — kdy. A v úterý kvas dělala, ve středu ho zameškala, ve čtvrtek ho po- válala a v pátek ho posázala. Sš. P. 681. — proč. A vždyť věřím, aby toho času nezameškal pro nižádnú věc. Arch IV. 22.