2. Záměť
2. Záměť, i, f. = závěj (sněhu, prachu, písku), die Schneewehe, Staub-, Sandwehe. Kld., Kčr., Tč., Vck., Ktz., Rgl, Mkr. Vo- zataj nás do záměti vyklopil. Sych. — Br. Čím větší zámětě, tím více trávy. Slez. Šd. Veliké z-tě sněhu — mnoho ječmene. Kld. Jak jdou z-tě před vánocemi, tak se zdaří, ječmeny. Na Zlínsku. Brt. Když jsou skoré zámětě, povedou se skoré ječmeny. Ib. Brt. — Z. Kolo na záměť (když se klátí, točí-li se; zamítá se). Us. u Chrud.