Zamíhati
Zamíhati, zamihnouti, zamihotati = mí- haje se zasvítiti, aufblinzen, auffunkeln. — abs. Hvězda vymigla na nebe a hned za- migla. Na Ostrav. Tč. — se jak. Jasné světlo střelhbitým zablesknutím so zamihlo. Měst. bož. — se (komu) kde. Purpura se mi v očích zamihoce. L. Aj sa mu ten (vrch) skoro zamihotal v očách, čistý, jasný ako oko. Dbš. Sl. pov. VII. 66. Len čo to z huby vypuscil, zamihotalo sa znenazdajky svetélko pred nimi. Ib. V. 32. Kteréžto místo, zda se, zamihlo před duchovním zra- kem jejím. Sš. L. 21. Uprostřed Něhož se to zamihlo jako postava mužská. Sá (Osv. V. 181.). — jak odkud Divukrásně z po- bledlé líce zamihly se zraky. Čch. Bs. 73. — čím: metlou, zu schwingen anfangen. Tč.— se kdy. Že se mu ni ve snu nezamihne její smutná tvář. Čch. Bs. 96. Náhle jako v letě na obloze rudý oblak, zamihne se had. Tč. Exc.