Zámlka
Zámlka, y, f. = úsudek, v němž jedna návěsť zamlčena jest, év&vpr^a, durch Aus- lassung einer Prämisse abgekürzter Schluss. Nz., S. N., Dk. P. 88., Jdč. 72. Každá hmota jest těžka, tedy jest i vzduch těžek (vy- puštěna jest navěšť: vzduch jest hmota). S. N. Zbytečná, nepravá a oslabná je do- pověď té zámlky; V odsečných větách a z-kách sobě vede žalosť. Sš. Sk. 360., L. 86. Vz Zamlkavý.