Zámluva
Zámluva, y, f. — objednáaní, zákazka, die Bestellung, Kommission. Roucha dle z-vy pracovaná. Ddk. III. 185. Na z-u pracovati. Nz. Z. k službě, das Engagement, die Anwerbung. J. tr., Čsk. — Z. = přípo- věď, slib, das Versprechen, die Zusage, Ange- lobung. Na z-vu zapomenouti. V. Jakoby svým z-vám dosti nečinil. Br. Ze z-vy ně- koho propustiti. Žer. A pán Bůh všemo- houcí vedlé svých milostivých zámluv hojná odplata toho býti rač. Faukn. 74. Netáhne se k slovům, nýbrž ke smyslu a obsahu zámluv veškerých Bohem Abrahamovi uči- něných; Z. se stala Abrahamovi před zá- konem; Tehda přijal od Boha prvou ale poněkud temnou z-vu; Posvěcení, smíření s Bohem, odpuštění hříchův a z-va věčné spásy se ovšem usyněncům dává. Sš. I. 1.. 54., II. 33.. 81. (Hý.). A z-vy starého zá- kona vyplnění svého došly; A slibové a z-vy slyší se ty, jež se ku potomstvu od- nášejí. Sš. Božské zámluvy nevztahují se k mrtvým. BR. II. 98. b. — Z. = smlouva, der Vertrag, Bund, die Verabredung. Státi sluší k smlouvání a z-vám. Kom. Pod tou z-vou v Boj svolil. Pulk. Z vu, jížto se jest zamluvil s jich otci (pactum pepigit). Bj., .Apol. — Z. k manželství = námluvy, za- snoubení, das Eheverlöbniss. J. tr., Sl. let II. 247., V. Vz Věra. — Z. = zámysl, zá- stěra, barva, der Vorwand Z-vu měl, že uvidí. Har. — Z. = odpovědnosť. Aby činil na z-vu svou, co chce. Ve sněmovní knize kníž. Opavského k r. 1646. Myslím, že pro svoje děti nebudu měť žádné zámluvy, ne- boť dobře sem jich vychovala. Slez. Šd. — Vz Zamluviti.