Zamočiti
Zamočiti, il, en, ení; zamočovati, za- máčeti, el, ení, einweichen, einwässern, ein- tauchen, eintunken. — co. V. Z. zemi, Put. svat., kraje postavu, Sedl. Rychn. 38., vápno, hlinu. Na. Z-čil si ma, ale ti bude na duši. Mt. S. I. 112. — co kam. Železo rozpálené do studené vody často zamáčeti, aby ztvrdlo. Koll. Z prst do studničky, DBš. Sl. pov. I. 205., Šaty do louhu. Tč. — se Káď se za- močila. Us. Jg. Nechoď do vody, zamáčíš se. Us. Šd Čo je to, čo cez potok chodí a nezamočí sa? Dbš. Sl. pov. I. 488. — se čím. Země vodou se zamáčí. Koc. — (si) co kde. Z-číš si nohy! Us. Šd. Šatstvo ve vodě zamáčeti. Us. Tč. Teraz choď, zamoč si vlasy v zlatom potoku. Dbš. Sl. pov. I. 241. — se jak. Po šírom sa mori točí, ani mak sa nezamočí, hvízda a píšťalky nemá, počuje ho i púšť nemá (vetor). Mt. S. L 136.