Zámora
Zámora, y, f. a m. = člověk bledý; 2. nedorostlý, nedospělý, umořený, ein blasser, j nicht ausgewachsener, abgehärmter Mensch (o. Thi-er). Od mr v mříti. Hk. Ty husy jsou pravé z-ry. U Rychn. Ntk. Je jako zámora (mdlý, slabý). U Poličky. Kšá. Ta- kovej byl ten kluk jako z-ra. U Dobrušky. Vk. Vypadá jako z. (jako smrť). Mor. Bkř. To dítě je učiněná z. V Kunvald. Msk. Prosím vás, kdyby byla zdráva, ale taková z.! Ib. — Z. o špatném, nedošlém ovoci. To jsou pěkné višně, ale tyhle, to jsou takové zámory. U Hořic. Hk.