Zamoutiti
Zamoutiti (zamútiti), muť., moutil, cen, ení; zamucovati = zamíchati, mutným uči- niti, durch Aufrührung trüben, umrühren, aurtrüben, aufmischen, querlen; znepokojiti, in Verwirrung bringen, betrüben, beunru- higen. Jg. — abs. Rovnosť práva zamúcena a pravedlnosť poražena. Hr. rk. 145. Kosti mé zamúceny jsú. Ž. wit. 30. 11. Duše má zamúcena jest; Tehdy zamucena sú kniežata edomská. Anth. Jir. I. 3 vyd. 8., 7. — co: vodu. Us. Zamucuješ hlubokosť mořskú; Proč zamucuješ mě? Ž. wit. 64. 8., 42. 5., 38. 12. Dělá se, jakoby ani vody zamoutiť (zakaliť) nevěděl. Prov. Ten, čo sa tak svatým robí, ako čoby nevedel ani vody zamútiť. Klčk Zb. III. 6. Strepoce krídlami, zamúti vodičku. Sl. ps. Šf. II. 111. Nezamucujte mne nynie, však od statku mého odděleni nemáte býti. NB. Tč. 209. Proto jež si sv. Ana- stazji zamútil. Pass. XIV. Aby dlužníka nezamútili, ale ovšem ještě více jemu dali, než jest on dal. Hus. I. 217. — co s čím. Polévku s vejcem z. (zamíchati). D. — koho = znepokojovati, zkormucovati. Tkadl., Výb. — se. Voda se zamútila. Us. Zamútily jsú se vody. Ž. wit. 45, 4., 64. 8. Zamútil se. Pass. XIV. Tisa milá, Tisa, zamútila si sa; moja milá duša, z-la si sa. Sl. ps. 248. I poče sě velmi z., coepit contristari. BO. Ihned neb sě lekne neb zamútí neb sě hněvá; Tak se pohoršil onen mládec, jenž jest odšel od Krista zamútiv se, kdy jest mu řekl. Hus I. 247., II. 17. — koho, se čím. Zamútím se tím. Jel. Jako se církev sv. Pavlem často zamucovala, tak jeho obrácením obveselena byla. Pass. 183. Tím psaním byls mě velmi zamútil. Arch. III. 374. Velmi se tiem za- mútichu. Hr. rk 219. Těmito slovy jeho za- mucováše. BO. A ještě má věděti pravý cedič hněvu, aby nikakéž nebyl v duši za- múcen hněvem; čím sem tě zamútil?; Za- múcena sem v duši prielišnú pečlivostí; Cierkev svatú nepokojem a búřkú vždy za- mucovati hledají. Hus I. 167., 298., III. 79, 95. Zamútie se hrozným strachem. Št. Kn. š. 24. — proti komu. Mus. Nic sě neza- mútil proti Bohu. BO. — odkud. Zamúti sě ot krajin ote všech. Rkk 7. Tu sám ty jak sklo čistý čisté bereš potočky; tam od zamútených sa struh často sám zamútiš. Hol. 430. — na čem. Jejie otec nerodil jie na tom zamútiti. Pass. 32. (Hý.). — kdy. V bo- lestech se zamucovati. Tkadl. Nezamucujte mne nynie. NB. Tč. 209. A tak sú Němci v ten den velmi zašli a zamútili se. Let. 83. — kde. A tak váživ pádu velikosť z-til sě v duchu a omdlel jest až do krvavého putu. Hus II. 431. Vz Z. koho čím. — jak. Se všech stran zamúti jej strach; Zamútil se král do duše. BO. Zamúcena duše má až do smrti (Mat. 26.); Jest plakal na mrtvého Lazara, neb na zkaženie jerusalemské, neb se byl zamútil na zatracenie Jidášovo. Hus I. 335., III. 67. U styďte sě a zamuťte sě náhle všichni nepřátelé moji. Z. wit. (Pdl.). — proč. Zamútil sě jest král pro přísahu; Duše má zámútila jest mě pro čtvero kola Amihadabova (Pís. Šal. 6. 12.). Hus I 106., III. 79.